Ohledně pravidelného přidávání článků na blogu jsem ochotná přistoupit na variantu pondělí-čtvrtek nebo úterý-pátek, pokud budou od vás požadované komenty a můj čas i povinnosti to dovolí...
V neděli večer jsem Dimitrijovi vlezl napjatě do snu. Zajímalo mě, jak proběhlo nedělní ráno s Michailem.
Jakmile v sedm oba vstali, zastlali peřiny, vystřídali se v koupelně a nasnídali se spolu. O večerním rozhovoru nepadlo ani jedno slovo. Bavili se obecně o výuce nových strážců. Michail potom odešel nahoru k Taše.
S bráchou se domluvili, že informaci o jeho novém bydlení nepráskne, ani to že u něho přespal. Strážce Tanner poví, že náhodou potkal svého starého známého kamaráda a zůstal přes noc u něj, aby pokecali a nemusel platit zbytečně za hotel, což byla, dá se říct, pravda.
Dimitrij poté celý den pracoval. Ben mu poslal hned tři zásahy na zhodnocení a kontrolu. Nějak se to sešlo najednou a Strigojové se vyrojili v Moskvě, Benátkách i New Yorku. Dhampýří strážci i morojští ohniví machři to zvládli levou zadní. Nikomu se nic při akci nestalo. Profesionálové jak mají být.
Když to všechno udělal, zvědavě si vyhledal informace z tajné databáze zásahovek o Michailovi - životopis, zkušenosti i reference. A podíval se i na jeho nejlepšího přítele Briana Walshe. Tuto složku si nedávno pročítal při hledání osobního strážce pro mou maličkost.
K mému údivu na netu navštívil stránku akademie sv. Vladimíra. A našel tam v galerii fotky z valentýnské párty. Všechny je projel jako zvětšenou prezentaci. Ani jsem netušil, že jsou na internetu. Našel to, po čem pátral. Mně s Rose při ploužáku. Figurovali jsme na pěti fotkách. První s partou u stolu, na dalších dvou z dálky za několika focenými morojskými páry a na dvou dost zblízka. Jednou náš tanec v klasickém tanečním držení i s mezerou mezi našimi těly a na poslední v objetí, kdy se mi Rose málem rozbrečela při vzpomínce na Dimitrije a já si ji přitáhl do náruče, abych ji utěšil.
Brácha si je všechny stáhl k sobě do počítače a pak na ně další hodinu bolestně zíral. Nejdýl na tu objímací.
"Ivaškove, vychází ti to," pomyslel si hořce a poté mě v myšlenkách varoval: "Fajn! Přeber mi ji! Do léta se ti to tímhle stylem povede! Partii máš rozehranou slušně! Neztrácíš čas! Stejně jí jako dhampýr nemám pořádně co nabídnout! Královský Moroj pro ni bude lepší partie! Pokud s tebou bude šťastná pro ni jen dobře! Ale jestli jí ublížíš, vyřídím si to s tebou, že tě ani vlastní máma s královnou nepozná! A je mi putna, zda za to půjdu sedět!"
"Brácho, brácho, kdybys jenom věděl…" povzdechl jsem si nešťastně z jeho utrpení a nevědomosti.
Zbožně si svou Rozu v černých šatech prohlížel. Měla oblečené ty z kouzla touhy. Moc dobře si pamatoval, kde mají zapínání, z jaké jsou látky na dotek a jak se vysvlékají. I to, jak Rosino tělo vypadá pod nima v prádle a zcela nahé. Jak jemnou má kůži i jakou osobitou přitažlivou vůní voní a sladce chutná…
Jídlo k večeři si objednal poslíčkem z italské restaurace přímo do bytu. Měl chuť na těstoviny. Večer shlédl svoji oblíbenou kovbojku a zalezl s dalším utrženým dnem z diáře do peřin. Zítra ho čeká nepříjemný rozhovor možná i hádka s Tašou.
V pondělí ráno jsme se se všemi z party sešli na snídani. Christian s Lissou líčili nadšeně průběh víkendu u Taši. Abych uklidnil nenápadně malou dhampýrku, zeptal jsem se Christiana: "Zkoušeli jste s Tašou a Belikovem zase obrannou magii i fyzické útoky?"
"Zkoušeli, ale ne s Belikovem. Ten měl zrovna celý víkend dovolenou. Vůbec jsme ho neviděli. Takže jsme se seznámili s tetiným druhým strážcem Adamem Bauerem," odpověděl podle mého plánu Christian.
A Rose vzhlédla od jídla do mých očích. Zračil se v nich vděk za zeptání i úleva, že jí Ozera nelíčí, jak Dimitrij vyšel ráno ze společné ložnice s Tašou a zamilovaně spolu vrkali o svatbě a dětech.
Když odešli na vyučování, vrátil jsem se na pokoj pro batoh na cvičení a vydal se do budovy strážců do posilky. "Ahoj Adriane," pozdravil mě přátelsky Neil Raymond. "Tady máš klíče. Michail dorazí později. Dospává noční službu."
"Ahoj Neile, jojo, já vím. Jsem s ním domluvený. Psal mi smsku," odkýval jsem to. V posilce jsem normálně cvičil. Dodržoval jsem všechny Michailovy instrukce. Poslouchal jsem přitom rádio a dal si pořádně do těla.
Strážce Tanner přišel v deset. "Ahoj Adriane."
"Ahoj Michaile, jak bylo?" vyptával jsem se zvědavě. Zda mi svěří, co se u bráchy v bytě mezi nimi odehrálo. Pohled soudruha jsem na pokec i nocleh Michaila dávno znal ze snu. Zbýval ten Michailův, pokud mi však odhalí skutečnost, že se s ním setkal. Toť otázka.
"Všechno v pohodě. Dimitrij se ani neukázal. Albertu to trochu mrzelo. Těšila se na něj. Patří k jejím oblíbencům. Docela si dohromady sedli, i když je mezi nimi takový velký věkový rozdíl. Ale co se vlastně divím, oba žijou pro práci," pronesl věcně. To byla pravda. Pak mi vyprávěl, kde všude s Lissou a Christianem strávili víkend. O noci u soudruha se nezmínil ani mně.
Den utekl v zajetých kolejích s partou. Večer jsem v půl jedenácté vlezl bráchovi do snu, abych zjistil podrobnosti ohledně prvního setkání s Tašou po valentýnské hádce.
Dimitrij přijel do služby přesně načas. S Tašou se normálně pozdravili. Nic víc. Před morojskými zákazníky to ani nešlo. Proběhla jejich klasická lekce. Až když všichni odešli, brácha s Natašou ve studiu osaměli.
"Bála jsem se, že odjedeš," začala Ozerová tiše.
"Uvažoval jsem o tom," připustil Dimitrij.
"Strašně se omlouvám, Dimko. V žádném případě nechci, abys mě vnímal na stejném žebříčku nechuti jako Světlanu. Přepískla jsem to. Ale hrozně jsi mě vytočil, když sis za mými zády vyměnil tu službu a pak i odvolal tu slíbenou večeři," hájila se Tašenka.
"Tašo, mě zase vytočilo tvé plánování a zkracovaní výuky bez mého vědomí. Donutila jsi mě se tomu vyhnout výměnou služby."
"Chtěla jsem tě překvapit. Zamluvila jsem nám před večeří kulečník," vyložila karty na stůl Ozerová. "Nebudu lhát. Moje úmysly jsou, byly i budou jasné. Dimko, toužím být s tebou. Proč mi nedáš aspoň šanci to společně zkusit?! Ověříš si, že to fungovat bude…"
Soudruh ji rázně přerušil: "Ano, z tvé strany to fungovat bude. Ale z mé NE, Tašo! Takže si nemám co ověřovat ani zkoušet! Tečka! Přes to nejede vlak, rozumíš?! Kdy už to konečně pochopíš?! Zabila jsi naše přátelství pro nějakou svou vysněnou představu, že budeme pár! Nebudeme! NIKDY! Smiř se s tím! Je to otravné, nepříjemné! Pouze se přede mnou ponižuješ a já tě o to víc nechci! Nemám si tě pro co již vážit! To, co mi na tobě dřív imponovalo, je nenávratně pryč! Byla jsi osobnost! Silná samostatná žena se svými názory! A teď?! Jsi troska, která mě buď prosí, nebo mi nařizuje, abych se s ní vyspal! Hnusí se mi to!"
Nataše po jeho krutých pravdivých slovech vyhrkly do očí slzy. Pak se na patě otočila a utekla z tělocvičny do šatny. Dimitrij si sedl na lavičku a místo Ozerové mezitím vyplnil po dnešní výuce papíry v tvrdých deskách o klientech a jejich pokrocích i případných nedostatcích, na které je nutné se v příštích hodinách zaměřit. Z Tašiny reakce mu vnitřně bylo úzko, avšak kdyby ji šel nyní utěšovat, zkoušela by to na něj dál a dál. Musí se obrnit a zůstat netečný. Ona je mu jakoby fuk.
Nesnášel se za to, že jí ubližuje. Ženě, která se do něho zamilovala a chtěla by s ním žít. Jež mu nabízela lásku, zázemí, manželství i rodinu. Zrovna jemu.
Z šatny vylezla po hodině. Převlečená z oblečení na cvičení do džínů. I když použila make-up, zarudlé oči od pláče zcela neskryla. "Chceš odejít do jiné služby?" položila bráchovi důležitou otázku. "Nebudu ti bránit. Ani dělat další naschvály. Divím se, že ses vůbec po svém dnešním proslovu vracel…" Tohle vyslovit ji muselo stát dávku kuráže i sebezapření.
"Jsem ochotný tu do léta zůstat. Pak se vracím ke dvoru a nejspíš i do zásahovky. Ben Harnett si mě stáhne zpátky, ale netuším kdy konkrétně. Počítám nejpozději do konce srpna. Možná dřív," dělal si pro jistotu alibi ohledně času Dimitrij. Nechtěl jí říkat, že vypadne hned na konci června. Nedával jí žádnou záminku, aby mohla rozluštit, že za všechno je zodpovědná právě Rose. Čím déle před ní udrží datum svého odchodu v tajnosti, tím lépe pro něj i malou dhampýrku.
"Dobře. Záleží na tobě. Stačí mi datum odchodu říct 7 dní předem, abychom se s Adamem stihli zařídit podle nových okolností. Spal jsi v hotelu? Stavíme se cestou domů pro tvoje věci," nahodila nečitelný výraz Taša.
Mrzelo mě, že nevidím v té chvíli její auru. Nevýhoda éterových vzpomínek z hlavy. Nejsem schopný barvu aury zaměřit. V éterovém snu, kdy s dotyčným nebo dotyčnou osobně mluvím, to jde. Škoda, noo…
"Tašo, já se k tobě do bytu znovu nevrátím. Našel jsem si svůj vlastní podnájem. Mám i svoje auto. Není to od tebe daleko. Do studia budu jezdit sám. Adam tě bude ráno vyzvedávat a já potom dorazím. Někdy dřív do posilovny, jindy později. Mimo službu se na tebe nebudu vázat. A to samé platí po službě. Autem tě ze studia samozřejmě odvezu, doprovodím ke tvému bytu, ale tím to končí, jasné?! Odmítám s tebou večer kamkoli chodit na večeře, kulečníky, kino… Prostě cokoli. Pokud budeš někam chtít jít, tak s Adamem, ne se mnou. Do tvého bytu vkročím pouze v případě nouze nebo o víkendové službě. Radši bych se vyhnul i tomuhle. Mohli bychom čas strávit ve studiu při soukromém bojovém tréninku. Pondělí až pátek naše tréninky ruším. Jestli se ti to nelíbí, požádej o výuku zase Adama," stanovil si tvrdá pravidla brácha. "A Tašo, varuju tě! Ještě jeden pokus a balím se bez pardonu hned! A navíc kromě cvičení na mě nebudeš vůbec sahat!"
"Připadám si jako tvoje neposlušná studentka, Dimko," rýpnula si jízlivě Ozerová. Jako královská Morojka sama dávala rozkazy a určovala pravidla. Obrácená role se jí nezamlouvala. Soudruh nebezpečně nakrčil obočí a ona honem dodala: "Fajn. Přijímám. Můžeme jet? Jsem utahaná. Děkuju, že jsi za mě vyplnil ty papíry."
Dimitrij kývnul a rychle si sbalil osobní věci do sportovní tašky. Nepřevlékal se a zůstal v oblečení na cvičení. Doma si půjde ještě zaběhat do parku, až se rozední. Chybí mu slunce. S Tašou zamkli bojové studio a on odemkl klíčem na dálkové ovládání vypůjčené auto. Ozerová to nekomentovala a nastoupila do jeho vozu. Svoje měla zaparkované na parkovišti před bytem. Ráno ji strážce Bauer vyzvedával svým a jejím jezdil většinou Dimitrij, kterému služba začínala později a on jí obstarával i nákupy a různé pochůzky po městě mimo svou službu. To ode dneška končí.
Prokličkoval městem a zastavil na svém parkovacím místě před bytovým domem. Nataša si všimla SPZ na sloupku. Odpovídala té na autě. Nevydržela to a vyhrkla: "Ty bydlíš ve stejném baráku?!"
Brácha podobnou reakci čekal: "Jo. Nastěhoval jsem se jen pár hodin po té naší hádce. Bydlím ve druhém patře, avšak na návštěvu k sobě tě zvát nebudu, Tašo. Asi chápeš proč."
"Naprosto," rozdýchávala zjištěné informace Ozerová.
Dimitrij s ní nastoupil do výtahu a vyjeli společně nahoru. Počkal, až zajde do svého bytu, rozloučil se, pak sešel schody k sobě. S úlevou otočil klíčem svého soukromého království a za dveře odložil na botník klíče od auta i sportovní tašku ze studia. Znovu zamknul a vyšel ven do mrazivého slunečného rozbřesku směrem k parku zaběhat si…
Žádné komentáře:
Okomentovat