Četli jste předchozí Rosin pohled pozorně? Nebo budete zaskočení jako Dimka??? ;)
"Odejít?" vyhrkli zděšeně Christian s Lissou najednou.
"Klídek! Letadlo mu v noci frnklo. A letenky mu bez nových dokladů nevydají. Tašky jsem mu taky vybalila a hlídám si ho. Nemusíte se bát," ujišťovala je Roza.
"Bene, můžeš prosím to nové přidělení zrušit? Zůstávám tady. Napořád," požádal jsem ho.
"Kvůli tomu jsem vlastně tady. K vám jsem radši nechodil. Nerad bych dopadl jako minule Janine. Doufal jsem, že si to rozmyslíš, a v Rusku ani tvoje přidělení nezařizoval. Čekal jsem na tebe včera večer, jestli se přijdeš rozloučit a předat mi slíbené dopisy pro Rose s Christianem. Neukázal ses. Na letišti mi potvrdili, že letenky nikdo nevyzvedl. Spojil jsem se s Adrianem, jestli o tobě něco neví, když jsi nebral mobil a on řekl, že ne. Ale že je Rose zpátky doma. Oba jste živí. Takže je vlastně všechno v pohodě. Dimitriji, jestli tě takováhle pitomost někdy znovu napadne, dám ti pěstí sám. Zatím se mějte," rozloučil se Ben.
Ve dveřích se akorát míjel se Sydney a klukama. "Ty teda vypadáš!" oslovila mě Sydney. "Takhle blbý nápady můžeš mít jen ty! Dobře ti tak!"
"Díky za upřímnost," oplatil jsem jí.
"Tak co? Jedete? Christiane, Lucas tu zůstane místo Dimitrije. Já budu s Davidem doma. Tihle dva si musí mezi sebou něco vyřešit. Je to urgentní. Rovnou mi při cestě do města u alchymistů vyzvednou chemikálie a další věci," organizovala Sydney.
"Jo, jedem. Řídím já," souhlasil Adrian a na rozloučenou ji políbil. Pouze jsem si povzdechl. Bylo mi jasné, proč chce být se mnou brácha sám a beze svědků. Čeká mě kázání a odplata za moje rozhodnutí odjet. Hodinová cesta tam i zpátky. A krátká zastávka u alchymistů a v nonstop obchodním centru v blízkosti morojského dvora, které je hojně navštěvované právě vampýří populací. Adrian ve svém rozpoložení a vyřizování účtů kašlal i na svítání. Cestujeme během lidské noci. Takže jsem radši připravil vybavení pro případný útok Strigojů. Na část cesty využijeme hlídanou podzemní cestu se strážci i magickou ochranou. Vznikla teprve před dvěma lety a nápad ji vybudovat nejde na vrub nikomu jinému než právě Adrianovi. Vyjíždí se z ní v lese kousek od města, kde pravidelně slouží hlídka. Přítomnost zrůd by včas hlásili. A já bych šel do okamžité akce se svou zásahovou skupinou. Nebudeme první ani poslední, kdo tam dnes určitě jedou. Ale jistota je jistota. Nerad cokoli podceňuji.
Společně jsme došli pro auto a vyjeli ze dvora. "Tak to vybal! Chci to mít co nejdřív za sebou," požádal jsem ho.
"To, cos hodlal udělat, je absolutně neodpustitelné! Natož to tvé vydírání, že nic nesmím říct Rose, jinak odstřihneš i mě! Aby bylo mezi námi jasno, jestli tě něco takového nebo něco podobně šíleného v budoucnosti napadne, použiju na tebe bez výčitek nátlak! Brácha, nebrácha, rozumíš?! Taky se rozmýšlím, zda ti neudělám na druhém spánku stejnou parádu! Víc by ti to slušelo! Ještě že je Rose takhle nezkrotná! Zařídila to dokonale! Kdy jí dáš konečně ten prsten?! Otázky ohledně dětí jsme si zodpověděli, tak na co sakra ještě čekáš?!" spustil na mě Adrian bez servítek.
"Nebyla vhodná příležitost," pronesl jsem klidně.
"Aha, a kdy ta vhodná příležitost laskavě pro tebe nastane?!" zeptal se mě ironicky.
"Nevím, není to tak jednoduché. Nebudu ji někam tlačit. A do svatby se mnou už vůbec ne," řekl jsem mu.
"Pane Bože, tlačit do svatby! Já tě skutečně dneska praštím, aby se ti rozsvítilo! To si fakt myslíš, že tě Rose odmítne?! Kape ti na maják?!" naštval se doopravdy.
"Nemůžeš to jednou nechat na mně?" poprosil jsem ho.
"Ne, to jsem zkusil a jak to dopadlo! Znovu svou chybu nehodlám opakovat! Když nemáš rozum ty, mám ho já! Ten prsten nosíš v kapse už 6 měsíců! To ho tam budeš mít dalších deset let nebo co?! Proč jsi ho do prdele teda kupoval?!" vyhrkl rozzlobeně.
"Počkám, až se s Rose trochu uklidní situace. Dávám ti své slovo, že se maximálně do dalších 6 měsíců zeptám. To snad můžeš akceptovat. Chci k tomu nějakou vhodnou příležitost. Třeba Vánoce. Možná se naskytne něco dřív. Já fakt netuším. Navíc nám nic neuteče, spolu jsme. Jestli jako manželé nebo partneři není takový rozdíl," rozhodl jsem se.
"Dobře, máš čas do konce tohoto roku! Pak to beru do svých rukou já! Ani o den víc," stanovil Adrian. Právě jsme zastavili u alchymistů a převzali věci pro Sydney. Posléze jsme pokračovali do obchodního centra.
"Z jakého důvodu jedeme sem?" ptal jsem se ho.
"Uvidíš, něco koupíme a pak si dáme kávu. Času dost," vyhnul se přímé odpovědi. Zaparkoval a společně jsme vešli do centra. Na plánku našel požadovaný obchod a vedl mě nahoru do patra po jezdících schodech. Stále jsem netušil, kam jdeme. Skončili jsme v obchodě s dětským zbožím. Všude vystavené malé směšné oblečky, kočárky a další vybavení pro mimina. Rozhlédl se po obchodě a zamířil k modrému oddělení, které bylo pro chlapce. Pár minut se v dupačkách přehraboval a poté vybral jeden modrý komplet obsahující dupačky, košilku, čepičku a malé dětské látkové botičky. Zaplatil to a spokojeně vyšel z obchodu.
"Co to je?" zeptal jsem se ho lehce šokovaně, když jsme seděli u kávy v kavárně.
"Vidíš, modré dupačky," usmál se pobaveně.
"To jsem poznal. Pro koho?"
"Pro Lissu a malýho," odhalil.
"Christian s Lissou budou mít syna? Jak to můžeš vědět, vždyť není ani na konci třetího měsíce," nechápal jsem.
"Podle aury. Bude to kluk. Jsem si jistý. Nech si to zatím pro sebe. Dám jim to až později," nabádal mě. Přikývl jsem.
Když jsme se vrátili ke dvoru, poslali nás s Adrianem převléct z džínů do obleků. Předtím mi brácha ještě vyléčil monokla. Byl jsem mu vděčný, že nebudu muset na potkání každému vysvětlovat, kde jsem k němu přišel. Christian objednal na večeři salónek pro celou partu. Nebyl to špatný nápad. Očekávání jejich syna se muselo oslavit. Až zjistí, že to bude kluk, bude skákat radostí a pýchou.
Večer příjemně plynul. Byli jsme všichni najedení a povídali si, vtom se však objevil ve dveřích poslíček s kyticí bílých frézií, které měly na mašli připevněnou ještě malou bílou krabičku. "Hledám, princeznu Dragomirovou," promluvil poslíček.
"To jsem já," vstala jmenovaná ze svého místa a šla k němu. Předal jí kytici a odešel. Lissa koukala překvapeně na kytici a hledala vzkaz od koho je.
"Liss, od koho to může být?" ptal se jí Christian, který také vstal a díval se na kytku.
"Nemám ponětí," kroutila hlavou zmatená Lissa. "Vzkaz tu žádný není."
"Hm, tak otevři tu krabičku. Třeba je vzkaz tam," navrhl řešení Christian. A stoupl si před Lissu, aby dobře viděl na ni i na krabičku. Poslechla ho a otevřela ji. Zalapala po dechu. V ten samý okamžik si Christian před ni klekl na jedno koleno: "Princezno Vasiliso Dragomirová, vezmeš si mě za muže?"
Lissa nebyla schopná slova. Zahlédl jsem v jejích očích pouze slzy dojetí. Pak se Christianovi vrhla do náruče. Ten stále klečel: "Liss, mám to chápat jako ANO?"
"Ano," dostala ze sebe nakonec.
Christian si stoupl a navlékl jí na prst zásnubní prsten se slovy: "Miluju tě. Vlastně vás." Potom se políbili. My ostatní na ně zírali. Tohle tedy bylo dokonalé překvápko. Sice se jednalo o zcela logický krok - čekají spolu potomka - je lepší, aby se narodil do úplné rodiny - avšak Christian nás všechny zaskočil. Provedl to skvěle. Nikoho z nás nenapadlo, že se dnes v přímém přenosu staneme svědky žádosti o ruku.
"Noo, dobrý, Ozero," vzpamatoval se první Adrian a Christianovi zatleskal. My ostatní jsme se v zápětí přidali i zároveň gratulovali. "V bandě bude první svatba. Kdy to spácháme? Já se Syd si bereme na starosti organizaci. Moc bych to neodkládal, aby se nám Lissa vešla do šatů. Dejme tomu ode dneška za měsíc?"
"Cooože?" zahučelo v partě po informaci o Lisse a šatech.
Christian ji majetnicky objal kolem pasu a k celé partě pronesl: "Čekáme s Lissou dítě." Proběhly další šokované výdechy, hlášky a gratulace, než ostatní vstřebali novou zprávu.
"Není to moc narychlo?" zdráhala se Lissa.
"Liss, do měsíce s Adrianem bez problémů všechno zařídíme. Záleží na vás s Christianem, jaké chcete datum. My se přizpůsobíme," uklidňovala ji Sydney.
"My to promyslíme a zítra večer vám řekneme, ano?" získávala Lissa čas. Dvojka Sydrian souhlasně kývla hlavami.
Teprve teď jsem byl od snoubenců schopný odlepit oči a podívat se na Rozu, co tomu říká. Vypadala dojatě, ale šťastně. Přála to Lisse. Vycítila můj pohled a usmála se na mě. Všiml jsem si, že už nenosí ani ona ani Lissa prsten od Adriana pro blokaci pouta. Další úleva.
Po další hodině jsme se všichni zvedli a odešli do svých domovů. "Soudruhu, Lissa se bude vdávat a bude maminka. To je taková krása. Právě vymysleli s Christianem jména pro miminko. Někdy je fajn mít pouto, aspoň všechno vím. Holčička bude Nataša po Taše a kluk Erik po Lissiném otci. Jsou to hezká jména, viď?" obtočila kolem mě Rose své paže v obýváku.
"Erik Ozera. Joo, to bude pěkný," vyslovil jsem nahlas celé jméno jejich syna.
"Ty víš něco, co já ne?!" pochopila okamžitě.
"Je to tajemství. Bude to kluk. Adrian to ví z aury. Dneska jsme mu kupovali v obchodním centru modré dupačky. Koukal jsem na Adriana jako blázen. Tak mi své jednání vysvětlil. Christian zešílí radostí, až to zjistí," pousmál jsem se.
"Zase se nafoukne jako páv," škytala smíchy Roza. "Ale já mu srazím hřebínek, neboj."
"O tom nepochybuju," umlčel jsem Rose polibky, abych konečně utišil spalující touhu, kterou jsem v sobě měl, když jsem ji nemohl držet v náručí. Neprotestovala.
Druhý den ráno jsem se pustil do vyřizování nových dokladů. Informačně jsem si volal na všechny možné úřady. To byla učiněná tragédie. Jestli budu mít doklady do konce srpna, budu rád. V Americe jsem cizinec, takže všechno trvá dvakrát takovou dobu. Přes net jsem si stáhl snad milión formulářů a s ruskými nadávkami se dal do jejich vyplňování. Budu muset osobně znovu do města a udělat si ověřené kopie svého rodného listu, který mi jediný zbyl a ke všemu se musel přikládat. Nadával jsem jako špaček. To mi teda Roza udělala službičku.
"Soudruhu, pročpak se vztekáš?" provokovala mě. A já se jen stěží ovládal.
Večer padlo rozhodnutí, že svatba bude 8.8., vyšlo to na sobotu. Adrian se Sydney vzali organizaci velmi vážně a zodpovědně. Oba se v tom vyžívali. Vše v kombinaci zlaté a bílé barvy. Hned nám všem vybrali oblečení. Já to měl v pohodě. Černý oblek z plesu, bílou košili. Akorát si zavážu zlatou kravatu. Všechny holky budou mít zlaté šaty, pouze Lissa bílé.
"Dimitriji, šel bys mi za svědka?" požádal mě Christian.
Tuhle poctu jsem nemohl odmítnout: "Moc rád." Když jsem si náhle uvědomil, že to kvůli dokladům nepůjde. "Sakra, ono to nejde. Nemám ty doklady. Budou nejdřív na konci srpna. Promiň, Christiane, mrzí mě to. Ale se svatbou na mě nečekejte."
"Hathawayová, tys tomu dala na frak. Já kvůli tobě nemám svědka," posteskl si Christian. "Liss, posuneme to na září. Já se bez Dimitrije za zády ženit nebudu."
"Souhlasím," přisvědčila Lissa.
Pak se však ozvala Roza: "Nic se posouvat nebude. Syd, máš to?" Ta pobaveně přikývla a ze své kabelky vytáhla obálku, kterou podala Rose do ruky. "Sakra, tak se mi líbilo ho dneska týrat. Potřeboval výchovnou lekci. Chtěla jsem ho vydusit alespoň týden, aby si uvědomil, že se tohle nedělá. Avšak posouvat kvůli jeho blbosti svatbu je hovadina. Na, soudruhu. Za tohle mám u tebe hodně laskavostí. A já si je vyberu. S tím počítej."
Poté mi podala do ruky obálku. Nerozuměl jsem jí ani slovo. Obálku jsem rozlepil a čuměl jak v Jiříkově vidění. Moje doklady! Ona je nespálila, ale schovala! Já jí vlastnoručně uškrtím! Tahle ženská je neuvěřitelná! Sežral jsem jí to i s navijákem! To moje nadávání při vyplňování formulářů si ráno doma zákeřně užívala!
"Rozo, já tě roztrhnu vejpůl!" zavrčel jsem na ni.
"To bych být tebou nedělala, nebo v tom ohni skončí doopravdy," získala nade mnou převahu. Potvora!
Žádné komentáře:
Okomentovat