Jak to ten Adrian vyvedl s těmi náušnicemi??? ;)
A mně bleskla v hlavě spásná myšlenka jak mu pomoct a vlastně tak i pořídit smysluplný dárek k osmnáctým narozeninám pro malou dhampýrku. O výrobu náušnic do sady se postarám osobně já sám. Uložil jsem si do paměti přesný vzhled šperků do nejmenších detailů. Druhý den jsem v pokoji na čtvrtku šperky namaloval a k nim i návrh náušnic. Zachoval jsem stejný design, velikost i detaily zdobení. Jedinou změnu jsem naschvál provedl v drahých kamenech. Nepoužiju je. Slzičky nechám vyrobit celé z bílého zlata, abych nepřebil Dimitrije stejným darem. S největší pravděpodobností budu na akademii malé dhampýrce přát dříve než on u dvora. Naprosto totožný dárek by nebyl fér. Vznikne vlastně sada nesada.
Zavolal jsem vyhlášenému dvornímu morojskému šperkaři a poslal mu emailem návrh náušnic. Precizní a expresní výroba na zakázku si žádala náležité peněžní vypořádání, ale v tom jsem nespatřoval se zlatou kreditkou sebemenší problém. Hotové náušnice z bílého zlata mi pošle v krabičce přímo na akademii. Spokojeně jsem se pochválil za další splněný úkol.
Jen soudruha na svůj dárek budu muset předem upozornit, abych ho nezaskočil nebo neurazil. Konečně budeme mít příležitost si spolu popovídat ve snu. Plánoval jsem to stylově na Rosiny narozeniny v noci. Rovnou mu tak mohu vylíčit osobně i její průběh zavěreček a reakci na od něj poslaný stříbrný kůl se vzkazem. To bude čumět. Haha. Strašně se na to těším…
Po poledni se přemístil i se zavazadly na letiště a cestoval do Omsku, ze kterého jel vypůjčeným autem přímo do Baji k rodině. Staví se tam po několika letech. Vlastně tam nebyl od smrti Ivana Zeklose. Toužil spatřit a obejmout matku, sestry, synovce i babičku. Všichni mu chyběli.
Avšak blížící se návštěva u nich otevřela staré rány. Během řízení mohl vzpomínat. Když tu trávil dovolenou naposledy, zemřel po útoku Strigojů jeho nejlepší přítel Ivan i strážcovský kolega Igor. Neustále si vyčítal, že si užíval tenkrát na dovolené, když potřebovali jeho pomoc. Pořád dokola ta stejná ohraná písnička…
"Sakra, brácho! Už dost! Přestaň si to vyčítat a týrat se! Nemůžeš za to!" rozčiloval jsem se v duchu nad jeho zabedněností. Marně. Vzpomínky se vrátily. Dokonce chvilku přemýšlel i nad Světlanou a Olgou. Vlastně potom i nad Oksanou a Tašou. Prostě nad všemi svými předchozími vztahy.
Zvládl náročnou cestu autem a zastavil před domem v Baje. A ejhle. Babička Jeva na něj před ním čekala. Mě ani bráchu to nepřekvapilo. Zaparkoval, vystoupil z auta se zavazadly a pozdravil v ruštině babičku.
Jeva ho probodla pronikavým pohledem a aniž by mu odpověděla na pozdrav, spustila: "Kde máš Rozu?"
"Babičko, o kom to mluvíš? Jakou Rozu? Žádnou neznám," hrál si Dimitrij na hloupého a přešel blíž k Jevě.
Nečekaně mu vytrhla z ruky příruční tašku a z ní vytáhla jeho román. Přesně věděla, na které stránce má knihu otevřít, aby bráchovi názorně ukázala Rosinu fotku se slovy: "Tuhle Rozu. Příště ji vem laskavě s sebou."
Soudruh šokovaně otevřel pusu, ale víc nehlesl. "Co stojíš?! Pojď dovnitř! Máma se tě nemůže dočkat," sprdla ho Jeva znovu, když zamrzl údivem na místě. Víc o malé dhampýrce nehovořila. Vrátila mu román se založenou fotkou do tašky a tvářila se, jako kdyby se nic nestalo. A brácha se sám od sebe nezeptal, odkud to všechno ví.
V kuchyni Olena právě po obědě utírala nádobí. Držela v ruce z nerez oceli naběračku, avšak jakmile spatřila příchozího, vypadla jí z dlaně na zem. Nechala ji na podlaze a rozběhla se k milovanému synovi, aby ho objala. "Dimko!"
Brácha se předtím v předsíni vyzul a nechal tam položené i cestovní tašky. Nyní měl volné ruce, takže rozevřel náruč a mámu objal i políbil na obě tváře. "Mami, tak rád tě zase vidím."
"A já tebe. Nestavil ses tak dlouho. Bála jsem se o tebe. Vůbec o sobě nedáš vědět. Nebýt poslaných dárků k Vánocům, ani nevím, že žiješ. Tohle mi nedělej! To ti nestojíme za návštěvu nebo aspoň za vzkaz," kárala ho oprávněně.
"Promiň mi to. Já se polepším. Slibuju. Jednou za měsíc ti nechám vzkaz u Oksany nebo Marka na mobilu nebo emailu, že jsem v pořádku, ano?" navrhl. Dopisy se mu psát nechtělo. A rodina telefon, počítač, natož internet neměla, aby mohl jednoduše napsat email. Olena vděčně přikývla na souhlas.
Dimitrij si už nějakou dobu pohrával s myšlenkou, že jim potřebné věci koupí, ale pro matku i sestry tyto vymoženosti představovaly přepych a zbytečné utrácení. Luxus, na který nebyly zvyklé. Bál se, že by dárky nepřijaly. Plazmovou televizi s DVD přehrávačem mu chtěly poslat obratem zpátky. Naštěstí s tím počítal, takže to s kurýrem zařídil tak, aby se jim to nepovedlo. Promyšleně to narafičil, jako že neudal zpáteční adresu, odkud jim drahý dárek k Vánocům poslal. Prošlo to.
"Sedni si. Připravím ti jídlo. Musíš mít po dlouhé cestě hlad. Dáš si kávu?" starala se o něho maminka. Zářila jako sluníčko, že má synka konečně po takové době zase doma. "Tak povídej. Jak se máš? Jak dlouho zůstaneš? Kde sloužíš?"
A Dimitrij vyprávěl, i když se mu o sobě mluvit nechtělo. "Sloužím v Americe. Za pár dní se mi bude měnit přidělení. Podrobnosti prozatím nevím, nejspíš skončím u královského dvora. Zdržím se tu čtyři dny."
Jeva si bráchy víc nevšímala a zalezla do svého pokoje. Jeho nechala o samotě s matkou v kuchyni. Olena nebyla slepá. Poznala na něm, že není ve své kůži a že trpí. "Dimko, co je s tebou?"
"Nic, mami. To se ti zdá. Jsem v pohodě pouze utahaný po cestě. Najím se a půjdu si na pár hodin lehnout," bránil se nařčení.
"Které děvče ti ukradlo srdce a ty jsi kvůli němu nešťastný?" vyptávala se dál.
"Mami, prosím tě... Nechci o tom mluvit," utnul ji nakonec soudruh. Zpytavě si ho měřila pohledem.
"Promiň, nebudu vyzvídat a nutit tě se svěřovat. Ale pokud bys to s někým potřeboval probrat, víš, že jsem tu pro tebe, ano?" nabídla se mu Olena jako vrba.
"Pavel s Viktorií jsou ve škole a Karolína se Soňou v práci?" změnil raději citlivé a nepříjemné téma.
"Jo, všichni se vrátí kolem páté. Zblázní se radostí, až tě uvidí."
To bráchu přimělo k úsměvu. Dovedl si to v hlavě živě představit, jak se na něho sestry i synovec vrhnou. "Nějaké novinky tady, mami? Zvládáte to s penězma? Vůbec nečerpáš z účtu, co ti posílám."
"Stačí nám, co si vyděláme. Dimko, nemáš povinnost nás živit."
"Já to neberu jako povinnost, mami. Dělám to rád. Chci mít jistotu, že vám nic nechybí, když tu nejsem. Zítra se postarám o zásoby dřeva na zimu. Všechno ostatní funguje? Co mám opravit? Řekni si..."
"Nic. Přijel sis odpočinout a na návštěvu. Nebudeš štípat dřevo," odmítla jeho pomoc matka. "Jsi tu pouze na čtyři dny. Mark nám s tím pomůže," odmítla ho.
* * *
Při zmínce o Markovi si vybavil ve vzpomínkách svou poslední návštěvu před smrtí Ivana. Dimitrij v té době tajně chodil se Světlanou, avšak nikdo to netušil. Zajímal se o novinky v Baje a máma mu je líčila: "Jéé, když je řeč o Markovi... Určitě nevíš novinku. Nevěděli, kam ti to mají poslat. Chtěli tě i pozvat... Minulý týden se s Oksanou vzali. Zrovna jsou v Omsku. Vrátí se pozítří. Třeba je ještě zastihneš, než odjedeš."
"Oksana se vdala?!" vytřeštil oči překvapeně.
"Ano," přikývla Olena. "Je šťastná a spokojená. Děti hned neplánují, ale vzít se chtěli. Opravují svépomocí baráček. Však to znáš, peněz není nikdy nazbyt."
"Ani jsem netušil, že Oksana s Markem chodí. Ale mohlo mě to napadnout... Vždycky k sobě měli blízko. Rodiče Oksany si Marka svým způsobem adoptovali, když mu zemřela matka s babičkou a on zůstal na světě sám. A to pouto, když ho šestnáctiletá Oksana jako osmnáctiletého zachránila ze spárů smrti po útoku Strigojů, jejich vzájemný vztah pouze umocnilo. Mělo mi dojít, že se jejich vztah z rádoby sourozeneckého po našem rozchodu a mém odchodu z Baji změní. Od kdy spolu vůbec chodí? Když jsem tu byl naposledy, nic jste neříkali," dával si dohromady souvislosti.
"Něco přes rok. Strašně jim to spolu sluší. Hodí se k sobě. Nějaký čas Oksaně trvalo, než se z toho vašeho rozchodu vzpamatovala. Ze začátku mi přišlo, že čeká na tvůj návrat. Že si to rozmyslíš... Ulevilo se mi, jakmile jsem ji zase viděla se smát. Jsou zamilovaní. Pamatuješ si na čtení myšlenek?"
"Na to se zapomenout nedá, mami," pousmál se Dimitrij.
"Nesnášel jsi, že do tebe Oksana vidí a ty jí do hlavy ne. Mark to díky poutu umí taky, takže si nemají navzájem co vyčítat. A ty jejich tiché rozhovory jsou bezchybné. Jeden dělá kávu pro návštěvu, druhý krájí koláč a do toho si automaticky podávají cukr, hrníčky, talířky a mléko, jak si to navzájem čtou z myšlenek. Jsou roztomilí. V lásce může být pouto předností. Přesně vědí, co ten druhý cítí, co si myslí... Akorát zařídit navzájem překvapení dá pekelnou práci. Klape jim to. Děti jejich vztah ještě utuží. Doufám, že tě to nepřekvapilo v negativním slova smyslu, Dimko?" obávala se Olena.
"Právě naopak, mami. Moc jim to přeju. Zaslouží si štěstí a lásku. Éter a temnotu zvládají?"
"Jo, navzájem se pravidelně léčí," ujišťovala ho. Zhluboka si oddechl. Na Oksaně mu nepřestalo záležet a Marka vnímal jako férového, hodného a schopného chlapa. Vážil si ho. Když byl pryč, pomáhal místo něj Belikovovým v mužských pracích. Znali se od mládí. Mark je o rok starší než brácha. Zůstal po škole v Baje a slouží tam u Morojů. Dimitrije to táhlo pryč. Mark se vždycky kolem Oksany točil, ale soudruh neměl důvod žárlit. Ona ho vnímala jako staršího sourozence. Ruského Boha v té době milovala...
* * *
Jakmile se vrátil ze vzpomínek opět do reality, pokračoval v rozhovoru o éteru s mámou. "Konečně se o éteru zase může mluvit. Nebýt těch mladých královských Morojů s touto specializací je to pořád tabu. Dragomirová a Ivaškov. Dvě neustále skloňovaná jména. A potom ještě ta dhampýrka s poutem. Pavel ji zbožňuje. Má ji za vzor. Rose Hathawayová, tak se jmenuje. A nechvalně proslulý Viktor Daškov. Ale to ti nemusím povídat. Máš z morojského světa daleko lepší informace, než my tady v Baje..."
Při zmínce o Lisse, mně a především malé dhampýrce Dimitrij ztuhnul. Nechal mámu mluvit, ale sám odlétl myšlenkami zpět a v hlavě si přehrál Lissin únos, pronásledování i boj.
Dokonce se vybavil i nepěkné vzpomínky na souboj o holý život Rozy s Natálií Daškovovou. Málem mu jeho láska umřela v náručí. Naštěstí Lissa zasáhla léčivou magií a uzdravila ji.
Dimitrijovo jméno se ve většině novin neudávalo a on byl za to vděčný. Nestál o publicitu. Takže ani jeho rodina neměla páru o tom, že únos zažil osobně i s hlavními aktérkami a nemalou měrou pomohl k Daškovově dopadení. Rose by bez jeho zapojení nezvládla Lisse pomoci. Nevěřili by jí. Díky soudruhovi to všechno dobře dopadlo.
Dimitrij se najedl a šel se na tři hodiny prospat do svého pokoje. K tomu, že zná osobně další dva uživatele éteru, se nahlas před matkou nevyjadřoval...
Žádné komentáře:
Okomentovat