Jsem velice zvědavá, co mi na tohle napíšete ;)
Bohužel v tu chvíli Lisse secvaklo, kde byl problém a proč jsme se s Dimitrijem málem rozešli. "Dítě," tepalo jí v hlavě a tím pádem i v mé přes pouto. Její zděšení, výčitky a smutek nebraly konce. Vybavila si rozhovor s Adrianem na chodbě před bytem, kde mlátil bezmocně do zdi a nadával: "Do hajzlu, teď jí ho nedá! Tohle se nemělo stát! Oni měli být první, abychom se tomuhle problému vyhnuli! V téhle chvíli na to ani jeden z nich není připravený! Já to nedokázal! Selhal jsem! Do prdele, proč zrovna teď?! To "TO" nemohlo ještě jeden blbý rok počkat?!"
Co konkrétně myslel, jsem nepochopila. Domnívala jsem se, že Lissino těhotenství. A nebyla jsem sama. Lissa, Christian, Eddie, Mason, Lucas i David po sobě nechápavě a vykuleně koukali. Adrianův výstup je překvapil a moc dobře si uvědomovali, že je to vážné. Jinak by takhle nikdy nereagoval. Pak Lisse přísně zakázal za mnou jít a navlékl jí na ruku prsten nabitý éter pro utlumení pouta. Eddiemu s Masonem pověděl, aby zůstali v pohotovosti, že nemusíme s Dimitrijem přijít do služby a on vůbec netuší, jak dlouho to může trvat.
Sydney mu dala ruku na rameno a snažila se ho uklidit: "Zlato, opatrně. Lissa za to nemůže. Neudělala to vědomě nebo naschvál. Oba jsme moc dobře věděli, že se to dřív nebo později stane. Nemohl jsi to ovlivnit. Udělal jsi maximum, co šlo. Nemáš si co vyčítat, rozumíš?! Tohle je Rose a Dimitrij. Oni to zvládnou. Jsou silnější, než si myslíš. Uvidíš." Jediná Sydney v tu chvíli Adriana chápala.
"Tohle je zničí! Zvládnou všechno - bandu Strigojů, nesouhlasné kecy i pohledy na jejich vztah! Ale tuhle jedinou věc ne, protože s ní nemůžou bojovat a jsou bezmocní! A já kurva taky!" odsekl zoufale Sydney Adrian a znovu praštil do zdi.
"Zlato, ššš," objala ho. "Musíme jim pomoct. Ve svém stavu jsi jim k ničemu. Potřebují podporu. Rozdělíme si je. Půjdeš za Rose nebo za Dimitrijem?"
"Jdu za bráchou. Ale až za třicet minut. Nyní to nemá smysl. Určitě řádí v tělocvičně a potom se opije. Zkusím ho zkrotit. Ty běž za Rose, ale nejdřív za hodinu. Jednoho z nich musíme dostat k nám. Bude to zlý, připrav se na to. Jsem na mobilu. Lucasi, Davide, máte volno a zítra taky. Ozveme se vám, až tohle vyřešíme. Nevyptávejte se. Stejně vám nic neřekneme. Nikomu," sdělil Adrian ostatním rázně.
Vmžiku se ozvaly nesouhlasné protesty. Všichni pátrali po vysvětlení. "Co to má všechno znamenat?! Jestli mi to se Sydney nepovíte, zeptám se na to sama Rose, případně Dimitrije," rozhodla se Lissa.
"To neuděláš! Pokud ti na nich alespoň trochu záleží, dodržíš moje podmínky - budeš nosit prsten, nebudeš Rose ani Dimitrije kontaktovat osobně ani přes mobil! Natož se vyptávat! Ani když přijdou do služby! Jinak to všechno ještě zhoršíš, rozumíš?!" zavrčel Adrian. "Já se to pokusím spravit, než se to zcela vymkne kontrole. Nebo trochu zmírním následky. Zda budu úspěšný, si netroufám říct. Ale jedině my se Sydney to můžeme kapku napravit! Ne vy! Takže mi budete muset laskavě věřit! Nechte nám volné ruce na hašení požáru!" Pak se otočil ještě na Sydney a do ruky jí vtisknul krabičku s prstenem pro mě. Kývli na sebe a Adrian bez pozdravu opustil partu, aby našel Dimitrije.
Tenhle rozhovor mi tenkrát unikl. Moje emoce byly silnější než její. Jakmile Lissa nyní pochopila souvislosti, sypala si popel na hlavu a sprostě si nadávala. Před všema vyslovila nahlas, co způsobilo málem náš rozchod s Dimitrijem. Dávala si vinu za to, že nebyla zodpovědnější ohledně antikoncepce. A opět málo všímavá k mým pocitům a přáním. Vyčítala si první zásnuby a svatbu i to, že nás nechala s Dimitrijem znovu trpět. Zároveň nás se soudruhem litovala. Pomoci však nemohla. Nebylo to možné. Dva dhampýři spolu dítě mít prostě nemůžou. Krutá realita.
Po jejích slovech zbledl i zbytek party. S Dimitrijem jsme najednou vykřikli: "Lisso, dost!" A následně soudruh uvedl věci na pravou míru. Odmítli jsme nechat vinu na Lisse a Christianovi. Adrian nás taky podpořil a sám Lissu ujišťoval, že to on neměl pravdu s tím, že nás to zničí. Lissa sice nahlas mlčela, ale výčitky svědomí se jí v hlavě honily stále.
Situace se trochu zlepšila poté, co se rozhodlo, že se vezmeme s Dimitrijem už 20.srpna. Adrian se Sydney naši svatbu za tak krátkou dobu zařídí. Rovnou jsme to pověděli mámě a Benovi, kteří se na Adrianův popud stavili v bytě u Lissy.
Jakmile všichni nové informace vstřebali, rozešli se do svých domovů. My strážci měli po dobu Ozerovic líbánek volno. Zůstali jsme s nimi pouze my dva s Dimitrijem, abychom jim pomohli do hotelu s taškami. Lissa i Christian byli jako převálcovaní. Pochopení, proč jsme zažili s Dimitrijem ve vztahu krizi, je odrovnalo. Oba si to dávali za vinu.
Musela jsem je přivést na jiné myšlenky a vyhnat jim z hlavy jejich výčitky svědomí. Stalo se. A ano, co si budeme nalhávat, Erik byl příčinnou otřesení našeho vztahu v základech, ale my to ustáli a konečně si vše do budoucnosti vyjasnili. I ze mě i z Dimitrije opadl stres a trápení. Alespoň ta část z nevědomosti a obav, jak se druhý z nás k této situaci postaví. Bolest, že dítě dohromady mít nemůžeme, je v nás stále a troufám si tvrdit, že ani jednoho z nás nadobro nikdy neopustí. Ale jsme smíření. Jsou horší věci, než nebýt rodiči. My aspoň poznali lásku a tu si nenecháme nikým sebrat. Máme jeden druhého. To nám stačí.
Navíc já vlastně těhotná budu - skrz pouto. Na vlastní pocit zakusím, jaké to je i hrozný porod. O nic nepřijdu. S Lissou budu všechno prožívat.
Christian to cestou do hotelu nevydržel a znovu promluvil o tom, jak to s Lissou zvorali. Utnula jsem ho a vyhrožovala mu monoklem. Mezitím, co jsem s ním mluvila, se Lissa rozhodla mít kvůli mně pouze jedno dítě. Bláhově si totiž myslela, že kdyby jich měli víc, tím víc by nás to s Dimitrijem mrzelo. Opak byl pravdou. Čím víc jich budou mít, tím víc o ně budeme my se soudruhem pečovat. To nás odvede od vlastních pochmurných myšlenek na naše vysněné společné dítě.
Okamžitě jsem zakročila a Lisse to vyvrátila i si rovnou vymínila, že budeme malého Erika každou neděli dopoledne hlídat, když nebudeme s Dimitrijem ve službě. Ukojíme tak naši nevyslyšenou touhu po potomkovi. Navíc tím zabijeme dvě mouchy jednou ranou - péče o Erika nás nabije energií i radostí a my si ho tak trochu adoptujeme za vlastního. A ostatní děti z party taky.
Už soudruha úplně vidím, jak v parku blbne s Erikem. Bude ho nosit na ramenech jako na koni. Mrňous z toho bude nadšený. Nebo spolu budou skládat lego a hrát si na indiány a kovboje. Dimitrij tak využije ten svůj odznak a kolt s kloboukem, který má už několik let ve skříni z Vánoc.
Abych Ozerovic přivedla na jiné myšlenky, rýpnula jsem si ohledně svatební noci. A taky kvůli možné Christianové dceři a provokovala jsem ho hláškami, že zrovna on se na syna nevzmůže. S Lissou dosud netušili, zda čekají holku nebo kluka. U lékaře se to dozvědí nejdříve na začátku čtvrtého měsíce a Lissu nenapadlo podívat se na aury. A dvojka Sydrian pořád taktně mlčela.
Jakmile jsme to všechno v rámci možností urovnali, s našimi novomanželi jsme se před hotelem rozloučili. Dimitrij vytáhl z kapsy ještě balíček. Došlo mi, že v něm budou určitě ty modré dupačky, o kterých mi říkal. Dostal pokyny od Adriana, když odešli na tři minuty na chodbu, abychom je Lisse a Christianovi dnes předali a odhalili tak krásnou zprávu o Erikovi. To je rozveselí. Adrian to připravil opět skvěle. Všechna čest. Je bezkonkurenční.
Dokonce jsem musela vlézt Lisse do hlavy, protože se Dimitrij dožadoval podrobného popisu rozbalování dárku. Ozera nezklamal a jásal jako blázen. Samozřejmě mu vmžiku narostl hřebínek, že zrovna jemu se povedlo zplodit syna a prý to věděl. Taková náhoda. Nebo spíš omyl přírody.
Dimitrij mě poté dokonale zaskočil podpásovkou. Christianovi se po zprávě o synovi zlepšila nálada i tím získal choutky na sex a bídák soudruh mě nechal uvězněnou v poutu. Myslela jsem, že ho zastřelím. Moc dobře si je navíc vědom, že sex s Ozerou nedávám. Ani zprostředkovaně přes pouto. Nechal se prosit o polibek. To mu časem spočítám i s úroky. Takhle mě obalamutit a trápit.
Když šlo do tuhého, navrhla jsem mu, že budu radši i vařit. A on se toho ihned chytil. Miloval moje potupné vaření a zákeřně si užíval mou nešikovnost, ale polibek mi konečně dal. Jakmile mě pouto pustilo, zablokovala jsem ho a pak jsem soudruhovi vyčinila. Nic si z toho nedělal.
Cestou domů jsme nakoupili v obchodě a v pět odpoledne se pustili do vaření. Pomáhal mi. Sekanou připravil i dal péct celou sám. Já pouze oškrábala brambory. Byl si vědom své zrady a podlosti.
Předtím jsme se ještě krátce spojili přes skype s Abem v Moskvě, abychom mu pověděli o svatbě. "Ahoj, starý pane," neodpustila jsem si neříct jeho přezdívku.
"Dobrý večer, Abe," pozdravil ho Dimitrij. Sice si už tykali, ale soudruh byl někdy až moc zdvořilý a oslovení "ahoj" nebo "čau" v kontaktu s mým otcem nepoužíval. Díky časovému posunu jsme tátu zastihli v Moskvě pozdě večer.
"Rose, Dimitriji, to je ale překvapení. Čím jsem si vysloužil vaši ctěnou pozornost?" oplatil nám kousavě Zmeja. Měl pravdu, moc často jsme mu společně nevolali. Většinou telefonoval on nám mobilem, případně my jemu přes skype, ale to s ním trávila čas v Moskvě vždycky i máma. Takhle pouze s ním samotným jsme nikdy přes skype nemluvili. Proto si neodpustil tu hlášku. A správně pochopil, že mu nevoláme jen tak, ale má to svůj důvod. Jen ještě netušil jaký.
"O co kráčí?" šel okamžitě k věci můj otec. Nač ztrácet drahocenný čas.
"Tati, co máš v plánu 20.srpna? Předpokládám, že nějaké schůzky, viď? Potřebovala bych, abys je zrušil a dvacátého byl s námi u dvora. Je to důležité," pustila jsem se odhodlaně na sebevražednou misi.
"Tys mi řekla "tati"?!" divil se oprávněně Abe. "Hm, tak to je opravdu vážné a důležité. Buď tak laskavá a nechoď kolem horké kaše a vyklop, co se děje, Rose!"
"Jááá..." koktala jsem. Ono není lehké říci otci, vyhlášenému gangsterovi, že se za pár dní vdávám.
Dimitrij to nevydržel a i přes můj výslovný zákaz to odtajnil za mě. A tím se popravil sám. Dokonce přešel v oficiální žádosti o mou ruku znovu na vykání. "Pane Mazure, dovolil jsem si vás trochu obejít a jako první jsem se zeptal přímo Rose. Tak se na mě prosím nezlobte. Rose souhlasila. Vás však nemohu vynechat, proto vás nyní žádám o Rosinu ruku."
Škoda, že jsem si celý videohovor nenahrávala. Není snadné vyvést Zmeju z míry. Dnes se nám to ale povedlo. Vypadalo to, že ho trefí. Zrudnul. Asi vzteky. A následně pronesl: "Belikove, já to s tím budoucím zetěm nemyslel tenkrát tak doslova! Když jsem dneska ráno mluvil s Janine, říkala mi, že Rose chytila včera svatební kytici, ale že to vezmete takhle hopem?! Nechcete mi doufám s mou dcerou sdělit, že je ruka v rukávě a svatba má být 20.8. - to se mi pouze zdá… Bude to jen zásnubní oběd nebo večeře v kruhu rodinném, že ano?!"
"Pane Mazure, obávám se, že jste to pochopil zcela správně. Svatební přípravy jsou v plném proudu a dvacátého se s Rose skutečně bereme," podsekl si pod sebou větev úplně Dimitrij.
"Velice nerad musím konstatovat, že jsem tě podcenil, Belikove. Nechtěl jsem to hrotit moc brzy poté, co jste mě vzali s Rose na milost po mém malém seznamovacím podvodu, avšak měl jsem to udělat již tenkrát. Ručíš mi svou hlavou za to, že s tebou bude moje dcera šťastná a jestli ne, tak něco uvidíš! Měli bychom si popovídat o životě, o lásce a tak dále. Chodíš na lov? Vypadáš jako lovec. Někdy bychom si mohli společně zalovit. Znám skvělé místo v lesích, ale je strašně daleko. To by bylo na celý den. A samozřejmě mám na tebe spoustu otázek a taky spoustu věcí, co bych ti chtěl sdělit ještě před svatbou. Ke konci pracovního týdne přiletím, nebudeme marnit čas," skončil s proslovem Zmeja.
"Tati, ty mu vyhrožuješ?!" vyhrkla jsem šokovaně.
"Ale, kdeže, Rose! To jsou jen přátelské rady do budoucna. Belikove, už se těším, až si popovídáme," nenechal toho Abe. "Brzy na viděnou," mrkl na nás a ukončil videohovor po skypu.
"Soudruhu, uteč! Když se teď vypaříš, třeba si toho nevšimne. Vrať se na Sibiř!" nabádala jsem Dimitrije. V žádném případě jsem nechtěla, aby spolu tihle dva mluvili o samotě uprostřed divočiny, a ještě ke všemu, aby u toho oba byli ozbrojení.
"Nepochybuju, že by si toho Abe všiml," reagoval na moje slova Dimitrij. "Nedělej si starosti, Rozo. Já se nebojím. Zvládnu i to největší dusno, co mi přichystá za to, že si tě vezmu za ženu. Ty mi za to stojíš."
"Ty jsi vážně ten nejstatečnější chlap, jakýho znám," oznámila jsem mu.
Odměnil mě polibkem: "Miluju tě!"
"A já tebe," odpověděla jsem mu a celým svým tělem jsem se k němu přitiskla. Seděli jsme vedle sebe na pohovce v obýváku. Dimitrij si mě vytáhl k sobě na klín a pokračoval v něžnostech. A já se vůbec nebránila. Tolik jsem po něm toužila. Jako ostatně vždycky. Jsem docela zvědavá, jestli mě tato touha časem přejde. Tipuji, že ne. Jeho se nenabažím nikdy…
Žádné komentáře:
Okomentovat