Podrobnosti o genialitě Adriana v organizování a designu ;)
Zbývalo jediné. Nabídnout mu nějak nevtíravě svou pomoc. Prostě jsem mu podal na lístečku své telefonní číslo a pak pro jistotu zkontroloval, jestli Dimitrijovo staré uložené v mém mobilu platí. Předpokládal jsem, že ano. A měl jsem pravdu.
V chatce jsme strávili celou noc. Na spaní nezbyl prostor. Rose je důležitější. Zamítl jsem soudruhův návrh společného návratu do kampusu. A nyní před realizací plánu na Rose tuplem. Ještě jsem mu připomněl jeho úkoly a důležité časy. A pro štěstí mu na rozloučenou popřál nepřímo hodně štěstí ve stylu: "Držím palce." Jen kývl hlavou a odešel.
Nechal jsem dohořet oheň v krbu. Dimitrij během noci nasekal dřevo na dva dny dopředu. Bude se hodit. Obával jsem se o Rose, zda po dnešku spí. Dvakrát jsem ji tajně v noci zkontroloval, ani brácha nepoznal, co provádím. Spala. Blokoval mě éter z prstenu. Pocit, když osoba nespí a nemohu ji zastihnout, je jiný. To mě trochu uklidnilo.
Pohrával jsem si s myšlenkou, že u ní zůstanu na pokoji přes noc, ale kvůli přípravě chatky a zasvěcení bráchy do situace to nešlo. Již v noci jsem poslal smsku opět utajeně vrchnímu zásobovači akademie. Do města k lidem většinou jezdil přes naši noc a vracel se kolem osmé, deváté ráno. Co se designu týká, jsem puntičkář. Všechno musí být dokonalé. Objednal jsem čajové svíčky s ozdobnými podstavci i dva svícny s šeříkovou vůní na jídelní stůl, bílofialový kostkovaný ubrus, ubrousky, bílý porcelánový servis pro dva, skleničky na víno i vodu, příbory, dvě velké huňaté deky - jednu bílou a druhou opět fialovou i pět malých polštářků též ve světle fialové.
První použiju místo prostěradla a druhou se ti dva zamilovaní blázni přikryjí, aby tu nazí nezmrzli. Nedělal jsem si iluze, že zůstanou oblečení dlouho. Na konci června se ochladilo a poměrně často pršelo. Dvě osušky a dva ručníky do koupelny - ty jsem vybral bílé. Uvažoval jsem o klasickém ložním prádle a pořádné peřině i polštáři, ale zavrhl jsem to z praktického hlediska - velká nápadnost. Takhle bude postel vypadat na pohled spíš jako gauč. Záclony ani závěsy jsem neřešil. Chatka je poměrně dobře skrytá mezi stromy a daleko od kampusu. Navíc má pouze malá okénka, na která narovnám čajové svíčky v ozdobných podstavcích. Skleněná váza na stůl nesměla chybět a rovnou do ní i puget 17 bílých růží. Rose sice miluje rudé, ale ty by se mi sem barevně nehodily. Navíc vínová barva přijde na řadu v den Rosiných narozenin. S Dimitrijem doladím pouze pár detailů...
Počkal jsem sám v chatce zmíněných 20 minut a pak jsem se vydal rovnou do jídelny na snídani. Parta již hodovala. Zpytavě jsem si prohlédl Rose i její auru. Oči nateklé a červené od pláče přede mnou neskryla. I když použila korektor. Znal jsem ji. Objal jsem ji kolem ramen a políbil na čelo. Slzy se jí nahrnuly do očí. Udržela je silou vůle na místě, aby si parta jejího rozpoložení nevšimla. Psychicky se ocitla na dně. A to ji čeká celý den ve škole. Dopoledne čtyři hodiny dhampýřích cvičení v tělocvičně a dvě hodiny i s Moroji v posluchárně. A po obědě trénink s Dimitrijem, na který ji musím chtě nechtě znova ovlivnit. Děsil jsem se toho.
Dnes jsem zvolil jinou taktiku. Ovlivnění po tréninku nezruším. Nechám postupně vyprchat účinky éteru. Ztratí svou sílu nejpozději hodinu poté. A pro Rose to nebude takový šok a utrpení jako při tom prvním, kdy náhlou bolestí a vzpomínkami omdlela. S Dimitrijem v chatce procitne docela.
Jak jsem si naplánoval, tak jsem se i zařídil. Z jídelny jsem šel s Lissou na hodinu éteru za naší učitelkou do kabinetu. Sestřenka mi rovnou vyléčila za pomoci prstenu temnotu. Potřeboval jsem to jako sůl. Christiana čekala výuka ohně. Dimitrije jsme potkali na chodbě před učebnou. Plní strážcovské povinnosti, ale chytře, aby se vyhnul Rose. Stráví s Christianem čtyři hodiny a potom se vymluví na další povinnosti v kampusu. S malou dhampýrkou se sejdou až v tělocvičně za ovlivnění nátlakem. Na pár vteřin se střetly naše oči. Já nahodil svůj povýšený výraz a Dimitrij svůj nečitelný strážcovský. Zkontroloval jsem i jeho auru. Zračila se v ní nervozita z věcí příštích. Bodeť by ne. Nic pěkného to nebude. Projde si opět peklem. Taky bych se necítil v pohodě.
S Lissou jsme si užili naše dvě soukromé hodiny. Já se pokoušel naučit přimět růst rostliny a sestřenka vidět aury, ani jednomu z nás se to nedařilo. Trénink jsme však nevzdávali. Potom odešla Lissa do posluchárny. A já využil smysluplně čas a vyhledal zásobovače, abych si převzal koupené věci a uhradil mu je. Všechno jsem nandal do velké cestovní tašky a opatrně to zadem přenesl do chatky. Jen puget jsem nesl v ruce. Jelikož právě probíhala výuka, kampus zel prázdnotou. Pro jistotu jsem se i zamaskoval. Hlídající strážce by se divil, kam to jdu, navíc s tímhle nákladem, pokud by mě cestou potkal. Zásobovač sehnal všechno. Nechal jsem mu i velice slušné dýško. Poté jsem ho ovlivnil, aby na náš obchod zapomněl. Čím míň lidí to bude vědět, tím líp. Ani jsem z toho netrpěl výčitkami svědomí. Chránil jsem přece své milované Romitri před prozrazením.
První jsem v chatce vybalil a umyl vázu a rovnou do ní naaranžoval bílé růže, bez vody by zvadly. Pak jsem opláchl i nové nádobí. Po obědě se stavím u sebe v pokoji a přinesu svou žehličku (ta nesměla v mé výbavě i obrovské šatně s oblečením chybět), abych slavnostně prostřel stůl na vyžehlený ubrus. Vyzbylo mi trochu času do srazu s partou v jídelně, takže jsem rozložil po chatce i svíčky v ozdobných podstavcích. Na každé okno tři malé čajové svíčky a dalších pět na ozdobný rám krbu. Jakmile se všechno zapálí, bude to vypadat fantasticky. Plus na stole dva velké svícny. A do koupelny připravil osušky a ručníky, kdyby ji hodlali Romitri využít ke společné sprše. Co já vím, co je může napadnout provádět za blázniviny...
Do jídelny jsem nakonec dorazil s desetiminutovým zpožděním. Banda už se cpala, jen Rose se v jídle vrtala. Dimitrije jsem v jídelně nezahlédl. Úmyslně se malé dhampýrce vyhýbal. Na jeho místě bych jednal stejně. Snědl jsem svou porci a zbývajících třicet minut do Rosina tréninku s ní strávil venku na lavičce v objetí. Neudržela své emoce na uzdě a rozplakala se. "Rose, všechno bude dobrý! Přísahám! Nebreč! Nesluší ti to! Víš co? Povím ti tajemství, jo? Mám pro tebe překvapení. Tak se těš, bude se ti líbit, ale až po večeři. Vyvedeme spolu něco zakázaného a šíleného, co ti vrátí na rty úsměv..." konejšil jsem ji.
"Adriane, mně úsměv nevrátí nic. Jsi tak hodný. Pořád se snažíš a pomáháš mi. A já to absolutně nezvládám. Hroutím se. Nejprve z toho, že Dimitrij odjel a nyní i z toho, že je zpět. Za týden ukončíme školu a přesuneme se ke dvoru, jak se mu tam budu po zbytek života vyhýbat? Jak mám být v jeho blízkosti a nezbláznit se?!" ptala se mě se zoufalstvím Rose.
"Neboj se, tohle zvládneme," setřel jsem jí něžně slzu. Rvalo mě to na kusy vidět ji v tomhle hrozném stavu. Dnes večer se všechno v dobré obrátí a malá dhampýrka se rozzáří jako sluníčko. Brácha do jejího života vnese znovu naději, smích i lásku. Dokáže to...
Deset minut před plánovaným tréninkem jsem ji ovlivnil i nabil éterem posilující prsten. Odešla se převléct do šatny. Dimitrije bude opět vnímat jako svého neznámého nového trenéra. Nic víc.
Déle jsem se nezdržoval a honem se vrátil na pokoj pro žehličku, zapalovač na rozsvícení svíček, bílé víno i domluvený dezert a horkou čokoládu. Do plastové krabičky jsem jim tam sbalil i cukr, kávu a čaj. Krabici pomerančového džusu, jemně perlivou vodu, dvě plechovky coca-coly a trvanlivé mléko. Vše jsem si připravil dopředu a tajně vzal ze skladu u jídelny, který jsem si nezpozorován otevřel svým universálním klíčem. S největší pravděpodobností budou v chatce vegetit celý týden tak, aby získali veškerý komfort, který jsem schopný jim v těchto podmínkách poskytnout. A rovněž jsem napsal v pokoji vzkaz pro Rose, jenž nechám v obálce v chatce s vysvětlením. Zbývaly mi dvě hodiny.
V éterové cloně jsem došel utajeně do chatky. Na kuchyňskou linku jsem vyskládal jídlo a pití, pak jsem pustil žehličku. Pečlivě jsem vyžehlil ubrus a aranžoval talíře, ubrousky, příbory i skleničky jako bych seděl v té nejluxusnější morojské restauraci. Do středu stolu patřila váza s květinami a po jejích bocích - kratších stranách obdélníkového stolu - velké svícny. Dezert jsem nechal položený na lince. Ten podá Dimitrij po večeři. Víno s otvírákem jsem připravil na stůl taky.
Zbývala postel v rohu místnosti. Dvěma stranami se dotýkala zdi. Sundal jsem starou nevzhlednou deku. Na koleji ji nenápadně vyhodím. A místo ní rozložil novou huňatou měkkou bílou. A pak jsem opřel o dlouhou stěnu všech pět polštářků ve stylu gauče. Druhou deku - světle fialovou jsem nechal úhledně složenou v rohu postele u zdi, jako kdyby tam ležel velký polštář. V krbu jsem rovnou zatopil, aby se s tím nemusel patlat Dimitrij, až přijde. S ohnivou koulí jsem to zvládl levou zadní. Hodinu a půl oheň vydrží hořet, pokud pořádně přiložím. A to jsem taky udělal. Skončil jsem se svou prací a rozhlédl se kriticky po chatce. Svíčky jsem nezapaloval a nechal to na bráchovi. Chatka prokoukla. Nic extra honosného to nebylo, ale na tu bídu jsem to vyšperkoval, jak nejlépe to šlo. Jako třešničku na dortu jsem opřel o vázu s růžemi zalepenou bílou obálku se vzkazem pro Rose.
Spokojen se svou odvedenou prací jsem se vydal vyzvednout Rose před tělocvičnu. Měl jsem to akorát na pátou. Vylezla ze dveří 17:10 již převlečená a vysprchovaná. Dimitrij ukončil schválně hodinu dřív, aby se nezdržoval a mohl včas vypadnout do chatky. Nezahlédl jsem ho. S největší pravděpodobností se právě sprchoval.
Rosino ovlivnění éterem stále fungovalo. Dovedl jsem ji za partou do jídelny, ze které jsem se pod záminkou nutnosti návštěvy svého pokoje vypařil s tím, že malou dhampýrku vyzvednu kolem půl sedmé na její koleji. Na jídlo jsem neměl beztak chuť. Nervozitou se mi svíralo břicho. Až bude po všem, dojdu si radši na krev k dárcům. Případně mám nějaké jídlo ve své mini ledničce přímo u sebe.
Místo návratu jí pošlu smsku s cestou k chatce, kde se jakoby potkáme. Sám jsem tam šel oklikou lesem pod maskováním éterem, abych nepotkal Dimitrije. Ukryl jsem se za velkou borovicí s perfektním výhledem na vchodové dveře chatky. Opřel jsem se o kmen a tiše vyčkával stále neviditelný pro ty, kteří o mé přítomnosti nevědí.
Soudruh dorazil asi sedm minut po mně. Hned šel dovnitř, ani se kolem nerozhlížel. Na ramenu batoh a v ruce dvě krabice s pizzami. Na dnešek se vyfiknul. Žádná uniforma, ale černé džíny a modrý svetr, který částečně zakrýval jeho rozepnutý dlouhý kovbojský plášť. Otevřel dveře a hodlal vstoupit, když šokem zkameněl na prahu a zíral.
Měl jsem se sebou dost práce, abych v návaznosti na jeho reakci nevyprskl smíchy a neprozradil se tak ve svém krytí. Můj smysl pro detail neočekával. Během pár vteřin se sebral a konečně vešel. Zavřel dveře. Víc jsem neviděl. Až když přiložil do krbu, spatřil jsem ho malým oknem. A poté při zapalování všech svíček.
Svou provokativní smsku: "Prived zpatky starou Rose! Je mi jedno, jak to udelas. Jedinou moji podminkou je, ze zustane do zaverecek panna. S krytim a dalsimi vzniklymi problemy ti pomohu. Drz se. Preju hodne stesti, budes ho potrebovat." - kterou jsem mu poslal přesně v 17:00, neodpověděl. Docela mě mrzelo, že jsem ho při jejím čtení nepozoroval. Ta aura musela být božská. Neriskoval jsem, že mi upraví fasádu. Dneska by se při svém velkém nervovém vypětí nemusel ovládnout a jednu by mi mohl opravdu ubalit.
Schovaný za borovicí jsem vyťukal smsku pro Rose: "Mala dhampyrko, musim si neco neodkladne vyridit. Nestiham. O prekvapeni neprijdes. Ozvu se."
Za několik vteřin mi v ruce zavibrovala smska. Reakce Rose zněla: "To me v tom nechas samotnou?!" Éter přestával účinkovat a jí se opět vybavovaly útržky z tréninku i její bolest.
Na to jsem jí odepsal: "NIKDY te v tom samotnou nenecham, rozumis?! Vydrz tricet minut s partou." V životě bych jí v tom nenechal samotnou. Kdyby jo, nechystal bych tohle překvápko s Dimitrijem. Všechno je pro její dobro a štěstí. Nemůžu se dočkat, až na její tváři spatřím šťastný úsměv a éterem uvidím její rozzářenou auru…
Žádné komentáře:
Okomentovat