Co na zásnuby Romitri říká parta z Dimkova pohledu??? ;)
V jednu po obědě byl sraz u Lissy v bytě. Stihli jsme to s Rozou jen taktak. Na to, že jsme to k nim měli nejblíž, jsme přišli poslední. Avšak přesně načas. Jen jsme ostatní pozdravili a víc nemluvili.
Probírali zážitky ze včerejší svatby. Přerušil je všechny Adrian slovy: "To ti to trvalo, brácho."
"U něj jsem zvyklá. S tím bezvědomím si dal taky pěkně načas. On už jiný nebude, Zlato," kontrovala na to Sydney.
Poté oba vstali z pohovky a přešli k nám. My stáli v objetí opření o zeď. "Nebyl ten půl rok zbytečný? Copak sis vážně někdy myslel, že by tě tahle ženská mohla odmítnout?" neodpustil si hlášku Adrian. "Gratuluju."
Rose mu skočila kolem krku: "Děkuju."
Dostala od něj pusu na čelo. Mně podal ruku v našem pozdravu "partnerů ve zločinu", pak jsem mu poděkoval i já: "Díky, brácho. Za všechno."
"Já se s gratulací připojuju taky. Musím říct, že jste nám docela nahnali strach. Hlavně ty sbalené tašky a objednané letenky. Jak rádi, jsme se konečně dočkali vytouženého happyendu. Adrian z vás dvou málem skončil v blázinci. Buďte proto tak laskaví a dejte mu alespoň měsíc nebo ještě lépe rovnou dva trochu oddechu, ano?" pronesla svůj proslov i Sydney. Poté nás s Rozou oba objala. "Můžu se podívat?" Rose jí s úsměvem nastavila levou ruku s prstýnkem. "Je krásný," pochválila ho.
Zbytek party zíral a šokovaně poslouchal vyslovené věty. "Další zásnuby," vyhrkl nahlas Mason.
"Vy jste to od toho včerejška vzali pořádně hopem," usmál se David.
Promluvila smutně Lissa: "Oni ne, to my dva s Christianem. Dimitrij s Rose měli být první. Až teď chápu plný význam Adrianových vět: "Do hajzlu, teď jí ho nedá!" a "Tohle se nemělo stát! Oni měli být první, abychom se tomuhle problému vyhnuli! V téhle chvíli na to ani jeden z nich není připravený!" nebo "Tohle je zničí! Zvládnou všechno - bandu Strigojů, nesouhlasné kecy i pohledy na jejich vztah! Ale tuhle jedinou věc ne, protože s ní nemůžou bojovat a jsou bezmocní! A já kurva taky!" "Já jsem úplně blbá! Málem se rozešli kvůli nám dvěma! Zase jsme je nechali trpět! Z tak pitomýho důvodu jako je selhání antikoncepce! A všechno jim vyfoukli! Radost ze zasnoubení i svatbu! Jsem neskutečná kráva!"
"Lisso, dost," vyhrkli jsme s Rozou najednou.
"Takhle to nebylo, my tenhle problém řešili spolu už rok předtím. Jak jsme našli v parku toho malého dhampýřího chlapečka. Říkali jsme vám o tom. Rose to obrečela. Snažil jsem se s ní mluvit a nějak se s ní domluvit, ale kdykoli jsem na tohle téma zabrousil, odmítla se o tom bavit, že není připravená, a já to respektoval. V prosinci jsem koupil zásnubní prsten. Ale než bych ji požádal o ruku, přišlo by na přetřes nejprve téma děti, až podle Rosina postoje bych se rozhodl, zda jí prsten dám nebo ne. Zkoušel jsem s ní mluvit na Štědrý den, Valentýna, naše výročí i o jejích narozeninách. Vždycky tohle téma smetla vmžiku ze stolu. Přitom jsme o tomhle problému věděli od začátku, avšak stejně nás to oba zasáhlo. Vy za to nemůžete a ten mrňous už vůbec ne. My se na něj strašně těšíme. Rádi bychom si ho brali a hlídali ho. Sám jsem propásl svou vinou, že se s Rose vezmeme první. Tu noc, kdy mě zadržela svým originálním způsobem u dvora. Domluvili jsme se na řešení, všechno si vyjasnili a se vším se smířili. Já jí však prsten opět nedal. A měl to v plánu udělat o Vánocích. Že se to stalo v noci po vaší svatbě, je následek toho, že Rose chytla tvou svatební kytici. Prsten jsem měl s sebou v saku. Mohl jsem ji požádat přímo před vámi všemi, ale já to neudělal. Adrian mi za to i vynadal. Doma jsem o tom chvilku přemýšlel, koukal jsem na tvou kytku ve váze a přitom mě Rose dokonale zaskočila hláškou "Dimitriji, už máš zase ten výraz. To je posedmé." - já absolutně nechápal jaký výraz. Na vysvětlení mi vyjmenovala všech sedm okamžiků, kdy jsem se rozhodoval, zda se zeptat nebo radši dál mlčet. Celou tu dobu věděla, že před ní mám tajemství. Sami všichni víte, jak kvůli tajení informací normálně vyvádí a ona mě nechala 7 měsíců v nevědomosti a netahala to ze mě. Její obhajoba byla: "Tenhle tvůj vážný výraz neznám. Trochu mě děsí. Radši si tohle tajemství nech pro sebe." A já se jí následně konečně zeptal. Ihned jí docvakly i mířené hlášky od Adriana a Sydney, které po chycení tvé svatební kytice pronesli. Tohle je úplná pravda. A nechceme s Rose slyšet, že máte s Christianem kvůli nám dvěma nějaké výčitky, rozumíš?" uvedl jsem věci na pravou míru sám.
"Dimitrij má pravdu, Liss. To já ji tenkrát neměl s hláškou: "Tohle je zničí!". Nezničilo. Oni to zvládli s přehledem sobě vlastním. Ustáli to. Nevypadají naštvaně, že budou ve svatebních přípravách druzí. Ale jednu pravdu máš. Čekali dlouho. Takže tu jejich svatbu kapku uspíšíme. Já už stejně asi požadované datum vím. Bude to trochu frmol, ale my to se Sydney zvládneme. Odbudeme obě vaše svatby teď v srpnu," ujal se slova Adrian.
"V srpnu? Tak narychlo? Vždyť Lissinu svatbu jste zařizovali 4 týdny a lítali jste jak hadr na holi. Nemáte ani celých 14 dní. Postačí září," rozmlouvala jim to Roza.
"Nene, bude 20.srpna," odporovala Sydney a práskla naše požadované datum. "Trochu netypicky ve čtvrtek. Ale to nám nevadí. My to s Adrianem zařídíme. Akorát nás zajímá, jestli budete souhlasit s barevnou kombinací světlounce fialová a bílá?"
Na otázku ohledně barev jsme se s Rozou pouze podívali jeden druhému do očí a souhlasně najednou přikývli.
"My si to s Adrianem mysleli. Jen tak pro vaši informaci právě máte všichni v emailu vybrané oblečení. Pouze potřebujeme odsouhlasit, zda vyhovuje vzhled a námi vybraná velikost. Kluci jdou v černých oblekách a bílé košili. Kravata bude světle fialová. Družičky světle fialové šaty, znovu různé střihy. Rose a Dimitrij jsou překvapení. Liss, budeme potřebovat tvou pomoc s vykvetením jednoho keře s fialovým šeříkem, aby byl na výzdobu. Jinak pro Rose svatební kytice z bílých růží. Víme, že máš nejradši rudé, ale ty by se barevně nehodily. Tak nám to snad odpustíš. A poslední věc je seznam hostů - parta je jasná. Ben, Janine, Abe, Olena, Karolína, Soňa, Viktoria, Pavel, Zoja, Jeva, Oksana, Mark. Napadá vás někdo další, koho byste tam chtěli mít?" šéfovala opět Sydney.
"Rád bych pozval i Patricka Lautnera ze své zásahové skupiny. Několikrát nám pomohl. Zaslouží si tam být," přidal jsem hosta.
"Souhlasím, soudruhu. Dobrý nápad. Mě napadá ještě Alberta," schválila Patricka Roza a sama navrhla dalšího hosta.
"Vidíš, na ni jsem málem zapomněl. Ta tu nesmí chybět," odkýval jsem to.
"Jak dlouho jste na tuhle variantu připravení?" obrátila se Roza na Adriana se Sydney po odsouhlasení všech svatebčanů.
Rozesmáli se: "Od okamžiku kdy Dimitrij koupil prsten."
"Ani mě to nepřekvapuje," posteskla si Roza upřímně. "Soudruhu, zase byli o krok napřed. Nevíš, jak to pořád dělají?" Jenom jsem pokrčil rameny. Sám to nechápu. Adrian mi do snů již dávno pravidelně neleze, přesto mě čte jako otevřenou knihu.
"Takže bude skutečně druhá svatba?" vypískla radostně Jill.
"Vypadá to tak. A to jsem si myslela, že se nezkrotná Rosemarie Hathawayová nikdy nevdá. Chyba lávky. Soudruhu, uvědomuješ si vůbec, co se mnou děláš?" oslovila mě Rose.
"Dokonale," pronesl jsem a pevněji si ji přitáhl do svého náručí. Vtom se ozvalo klepání.
"Jsou tady," šel Adrian otevřít. Někoho pozval. "Je to na vás."
Do bytu vstoupili Ben s Janine. "Ahoj ve spolek," pozdravili nás. "Co se děje? Adrian nám poslal smsku, že s námi potřebujete nutně mluvit. Tak jsme tady," objasnil Ben za ně oba s Janine.
S Rozou jsme po sobě střelili očima. Pohledem mi sdělila, ať to nechám na ní. "Mami, Bene, jen jsme vám chtěli říct, abyste si na 20.8. nic neplánovali a vzali si v práci dovolenou."
"Z jakého důvodu, Rose?" nerozuměla tomu Rosina máma a pátrala po vysvětlení.
Roza se nadechovala k odpovědi, ale předběhl jsem ji: "Janine, udělal jsem to obráceně a nejprve se zeptal přímo Rose, která souhlasila. Tebe z toho však nemůžu jako její matku vynechat, proto tě žádám o její ruku."
Janine vykulila oči. Tohle neočekávala. "Noo," dostala ze sebe. "Tak nějak jsem tušila, že to časem přijde! Ale už za 11 dnů?! Vy mě musíte oba stále šokovat! Před měsícem jste zralí na rozchod a nyní se berete! Mohli byste si alespoň po svatbě ty svoje extrémy odpustit?! Jinak jsem ráda, že jste se nerozešli! A s vaší svatbou souhlasím! I kdybych nesouhlasila, jste oba dospělí a jak vás znám, udělali byste si to stejně po svém! Nezbývá mi nic jiného, než vám gratulovat k zásnubám! Dimitriji, obdivuju tě, že máš vůbec odvahu si mou dceru vzít! Nebudeš to s ní mít lehký!"
"No, dovol, mami!" obořila se na mámu Roza. "Ty lituješ soudruha a přitom to s ním lehký nemám já!" Říct, že všechny svou větou Rose pobavila, je slabé slovo.
Ben se připojil ke gratulacím. Poté s Janine odešli. I zbytek party. Ostatní pozveme po telefonu, protože nejsou u dvora. Výjimka bude Patrick, za kterým zajdu zítra osobně.
V bytě zůstala pouze Lissa, Christian, my s Rose a Adrian. Slíbili jsme, že jim pomůžeme s taškami do hotelu, kde proběhnou jejich líbánky.
"Brácho, můžeš na moment? Potřebuju s tebou mluvit. Hned jsme zpátky," upozornil ostatní a vyšel na chodbu. Já ho následoval. "Na, schovej si to do saka a před hotelem dej za nás čtyři Lisse a Christianovi. V balíčku jsou ty dupačky pro malého. Ať si to společně rozbalí. Zvedne jim to náladu. Hlavně Lisse, je ze všech těch informací špatná. Vztahuje to na sebe."
"Hm, to vidím. Zkusíme s nimi cestou tam promluvit. Christian si to vyčítá rovněž. Dobře, předám." Vrátili jsme se zpět.
Adrian se s Lissou a Christianem rozloučil: "Novomanžílci, užijte si líbánky. Já mizím. Mějte se." Pak opustil jejich byt.
Lissa s Christianem dobalili tašky a společně jsme vyšli přes nádvoří do hotelu. "My jsme to fakt zvorali…" pověděl po chvíli ticha Christian.
"Ozero, a my zase řekli vám s Lissou, že to tak není! Takže mě moc neštvi! Nebo ti jednu vrazím! Budeš mít podobnou ozdobičku jako nedávno Dimitrij! A legraci si opravdu nedělám! Za to předběhnutí ve svatbě s tebou udělám výměnný obchod… Každou neděli dopoledne, když nebudeme ve službě, nám půjčíte mrňouse. Trochu ti ho zkazím. Nebude to žádná bábovka," vyjednávala s ním Roza.
"Můj syn nebude bábovka, Hathawayová!" ohradil se dotčeně.
"Syn, jo?! Si moc věříš, ne?! Aby to nebyla holka! Ty se na kluka nevzmůžeš!" provokovala ho vypočítavě, i když už věděla pravdu.
"Nechte toho! Oba a hned! Christiane, na holčičce není nic špatného. Hlavně aby bylo děťátko zdravé. Navíc já bych malou princeznu chtěla. Rose, jestli je tohle to jediné, co pro tebe můžu udělat, tak ho nebo ji, to je jedno, máte mít," utnula jejich hádku Lissa. "Mrzí mě to. Já…"
Víc nedodala, protože ji Roza objala a zašeptala: "Ššš, já vím. Takhle to nesmíš brát. Vždyť já o nic nepřijdu, všechno budu prožívat přes pouto s tebou. Jak roste v bříšku i ten šílený porod. Že bych se na něj těšila, se říct nedá. A na ten svůj nápad, že budete mít kvůli mně pouze jedno dítě, okamžitě zapomeň. Právě kvůli mně a Dimitrijovi musíte mít dětí víc - minimálně dvě nebo tři, rozumíš? Abychom měli koho hlídat. A nyní toho nech. Já chci, abys měla veselé miminko a ne uplakánka. Takže úsměv a užijete si s Christianem vaše líbánky. Já si vás přes pouto pohlídám, zda plníte řádně manželské povinnosti. A jestli ne, tak si mě nepřejte. Včera z vás ta únava v bytě nějak rychle spadla. Hodnotím to jako ucházející první noc v manželství," rýpnula si schválně Rose, aby je s Christianem rozesmála.
"Hathawayová, já tě jednou uškrtím," kroutil pobaveně hlavou Christian. Pak Rozu objal. Právě jsme stáli před vstupem do hotelu.
"Pořádně se mi o oba starej, Ozero. Kdyby něco jsme ve dne, v noci na telefonu, ano? Mějte se, novomanžílci," rozloučila se s nimi Rose.
"Krásné líbánky a tady je od nás malý dárek. Rozbalte ho až v pokoji. Snad vám udělá radost. Má v tom prsty i Adrian se Sydney," podal jsem jim zabalené dupačky. Christian s Lissou vešli do hotelu a my s Rose osaměli…
Žádné komentáře:
Okomentovat