SPO - 44. kapitola – Kontrola

Poprosím všechny čtenáře, aby mi napsali svůj názor, zda mají zájem o povídky z více pohledů nebo ne i důvody proč... Děkuji

Vyčkal jsem do 18:15 a napsal jí další instrukce. Popsal jsem jí do smsky cestu, jak se sem dostane s tím, že již čekám v chatce s překvapením. Poslední větou jsem se předem ospravedlňoval: "Doufam, ze se ti prekvapeni bude libit! Mam te rad, Rose! Nikdy na to nezapomen!"

Čas pokročil směrem vpřed. Každým okamžikem se objeví. Slyšel jsem zapraskat větvičku. Rázovala si to k chatce. Dost naštvaná, že jsem ji vyšplouchnul. Rozrazila dveře s plánem ihned mě seřvat za podraz v jídelně, když zkameněla na prahu úžasem. Líbilo se jí to. Hodně. Dimitrij předem pro efekt zapálil všechny svíčky. Okna zářila do pochmurného sychravého lidského dne.

Svou rovnováhu nalezla po dvou minutách. Vstoupila dovnitř a přibouchla za sebou nohou dveře. Tím divadlo pro moje oči končilo. Bráchu prozatím nezaznamenala. Slyšel jsem svým výborným vampýřím sluchem, jak vevnitř zavolala moje jméno: "Adriane?!"

"Mně tam dneska nenajdeš, sestřičko," pomyslel jsem si. Jen můj vzkaz v obálce:

Ahoj Rose, omlouvám se, bohužel dnes nedorazím.

To však nevadí. Máš tu někde schovaný dárek, který jsi vždycky chtěla, tak ho najdi. Ale pozor, jak se pak zachováš. Nepůjde to vrátit zpět.

Pořádně si vše promysli, než něco uděláš.

Neber to jako podpásovku.

Udělal jsem to proto, že Tě mám rád a chci, abys byla zase šťastná.

Adrian

Další dění v chatce mi bylo utajeno. Pár minut se nic nestalo. Až po chvíli jsem zaznamenal ránu na vchodové dveře a poté křik i hádku. "To bude zlý," prolétlo mi hlavou hořce. "Snad se spolu moc nepoperou..." Výmluvu, proč mají zítra oba monokl nebo rozbitý nos, jsem vymyšlenou neměl. Kdybych aspoň uměl léčit jako Lissa, tak by okolí nic nepoznalo. Jenže v tomhle ohledu jsem k ničemu. Sakra!

Nehnutě jsem dál setrvával ve svém úkrytu. Jakmile odezněly bouřlivé emoce ze setkání, ztlumili hlasy. Další hodinu jsem stál pohodlně opřený o strom. Bál jsem se, aby Rose nevyběhla s pláčem z chatky. Museli bychom ji s Dimitrijem zadržet.

To se však nestalo a čím dýl tam spolu ti dva zůstávali, tím větší ve mně vzrůstala naděje, že to všechno dobře dopadne. Po dvou hodinách jsem to nevydržel. Docházely mi navíc síly z nepřetržitého používání magie. Potřeboval jsem pauzu a krev. Začínala se mi motat hlava. Tomu nepřispělo ani to, že jsem nevečeřel a předešlou noc nespal. Únava si vybírala svou daň.

Abych si ověřil, že jsou moji mazlíci opravdu v pohodě, potichu jsem se stále pod maskováním éteru přiblížil k oknu vedle vstupních dveří. Nahlédl jsem dovnitř. Jídelní stůl netknutý. Nejedli. Co jsem ale zaznamenal, bylo rozházené oblečení kolem postele. Měli naspěch. Já říkal, že v hadrech nebudou dlouho... Odhad mám dokonalý. Leželi spolu nazí pod světle fialovou huňatou dekou a líbali se.

Déle jsem je nešmíroval. Zaslouží si trochu soukromí. Pouze jsem doufal, že nyní všechno klapne. Trochu jsem se strachoval o naši dohodu a Rosino panenství, ale i Dimitrijovo selhání bych s klidem a úsměvem přešel. Já bych se ani nesnažil tuhle šílenost dodržet. Divím se, že mi na to vůbec kývnul. Spíš bych od něj za jiných okolností čekal ránu pěstí... Jestli to skutečně dodrží, je to ještě větší borec, než si o něm v současné chvíli myslím a už tak je na mé nejvyšší příčce. Netuším, kam by se tímhle vyhoupnul...

Naopak kdyby dohodu porušil, konečně bych ho bral jako normálního chlapa, jehož slabostí je nádherná žena. Akorát by mi to hodně zkomplikovalo hlídání na akademii před prozrazením. Nezbylo by mi nic jiného, než se tady u stromu utábořit na celý zbytek týdne a kontrolovat je. Nebo spíš je dva ne, ale okolí. Aby se tu neobjevili nezvaní hosté a nenačapali je. Musel bych je éterem ovlivnit. Tím bych zabránil udání Dimitrije a jeho obvinění ze zneužívání své neplnoleté studentky. Škoda, že není Rose o měsíc starší. Stačilo by klidně o týden. Tak bychom měli po starostech. A nic by bráchovi za jejich vztah nehrozilo, i pokud by je načapali "in flagranti". Možná by se to rozmázlo po soudech, ale nikdo by ho nemohl zavřít do basy. Jenže v našem případě jo. A ředitelka Kirová se Stanem by si Dimitrijovo ponížení náležitě vychutnali. Ale já jim to nedovolím! Nedostanou k tomu příležitost! Soudruha se nikdo nedotkne! Od toho má morojského bráchu s magií éteru, aby mu kryl záda! Tedy mě!

Donutilo mě to k úsměvu. Jakmile mu časem dojdou souvislosti a jemu určitě dojdou, bude se dost divit. Prozatím o mně nemá zrovna valné mínění. Já sám mu to od sebe nikdy neřeknu. Nesnesl bych jeho vděčnost a úctu, kterou bych si vlastně vynutil. Navzdory tomu, že to bude takhle trvat mnohem déle a není zaručen výsledek v můj prospěch a náš budoucí vztah, to risknu...

Spokojeně jsem tiše vycouval a vrátil se na svůj pokoj, kde jsem s úlevou zrušil konečně maskování. Hned jsem se napil s chutí krve z ledničky, snědl sýrový sendvič a dal si rychlou sprchu. V pyžamu jsem zapadl v půl desáté naprosto vysílený do postele. Akorát jsem si stihl ještě nařídit budík na čtyři ráno. Zkusím ty dva zamilované blázny zkontrolovat ještě ve snu. Pokud ovšem budou spát. Po šesti měsících usíná Rose poprvé bez prstenu. Pevně doufám, že to na ní nezanechalo žádné následky. Jen co dopadla moje hlava na polštář, vytuhnul jsem. Spánek jsem potřeboval jako sůl.

Ve čtyři ráno mě probudil budík. Myslel jsem, že se mi rozskočí hlava. Rychle jsem ho vypnul. Vyhrabal jsem se z postele a nalil si další dávku krve. Když jsem se trochu vzpamatoval, sedl jsem si na postel do tureckého sedu a vyvolal sen. Ocitl jsem se tajně u Rose. Přehrávala si dnešní noc se svým milovaným soudruhem. A létaly ke mně jen její šťastné pocity. Víc jsem nepotřeboval a sen ukončil. Sestřička je v pořádku.

To samé jsem zopakoval s Dimitrijem. Pouze jsem ještě zvědavě zjišťoval, zda dohodu porušil nebo ne. A ke svému naprostému ohromení jsem se dozvěděl, že dodržel. Rose spící v jeho náručí je stále panna. On to dal... Nevěřícně jsem kroutil hlavou. "Že se vůbec divím! Bůh Belikov," mumlal jsem si sám pro sebe trochu roztrpčeně. Na jednu stranu jsem byl rád, že nemám starosti navíc s hlídáním chatky po nocích, ale na tu druhou jsem si vedle něj připadal, že kopu v jiné lize...

Sice ho to stálo hodnou dávku sebeovládání a krocení touhy, ale zvládl to. Aby ho malá dhampýrka tak nelákala, nenechal ji se celou svléknout. Takže skončili u mazlení v posledním kousku spodního prádla. Když dokázal na poprvé i s Rosiným svolení po půl roce celibátu odolat, vydrží to bez problému do závěreček. Na to už ho znám za tu dobu dobře.

Déle jsem sen neprodlužoval a ukončil ho. "Všechno zatím klape podle plánu jako hodinky," zamnul jsem si prsty úlevně. Pak jsem si znovu nařídil budík na půl sedmou a opět usnul. Ráno jsem se před snídaní s partou zkulturnil v koupelně, oholil se, nageloval si svůj bezchybný rozcuch a oblékl si tmavě modré džíny, zelenou kostkovanou košili i sportovní sako - vlastně to bylo oblečení koupené tenkrát na návštěvě u Taši a Dimitrije. Taky jsem se navoněl. Rose můj parfém měla ráda. Sice ne tolik jako bráchovu vodu po holení, ale to mi nevadilo. Ve čtvrt na osm mě s klepáním vyzvedával Christian a společně jsme se stavili pro naše tři Morojky. V jídelně jsme dneska byli dřív než naši dhampýří přátelé.

Rose, Mason i Eddie zasedli k našemu obvyklému stolu přesně pět minut po nás. Éterem jsem si prohlédl Rosinu auru. Po dlouhé době jsem v ní zahlédl spokojenost, radost a další příjemné pocity. Vtisknul jsem jí pusu na čelo. Oba jsme však před ostatními ohledně událostí v chatce mlčeli a hráli divadlo, že je vše při starém. Nabrali jsme si snídani na tácy a pustili se do jídla. Mason nás bavil vtípkama. Jenže ani malá dhampýrka ani já jsme si je neužívali a oba napjatě čekali, až přijde Dimitrij. Zahlédl jsem ho ve dveřích. Nepatrně mi kývnul na pozdrav a já mu podobně oplatil, aniž by to kdokoli jiný zaznamenal. Pak očima spočinul na Rose. Zrovna se koukala na svůj talíř a nabírala si na vidličku míchaná vajíčka. Okamžitě přítomnost soudruha vycítila. Vzhlédla a utopila se v jeho oříškových očích. Aury Romitri se rozzářily láskou. Dimitrij přimrzl na místě.

"Brácho, sakra vzpamatuj se! Jsou kolem lidi! Tímhle stylem se prozradíš," nabádal jsem ho nervózně v duchu a místo něj se rozhlížel po ostatních, zda upoutali něčí pozornost. Kdyžtak bych musel jednat a éterovým nátlakem se zapomněním to napravit. Ale celá jídelna se naštěstí věnovala pouze svému jídlu.

Po pár sekundách se konečně vzpamatoval a oči odvrátil. Sám rychle zkontroloval situaci po jídelně, jestli někdo další tuhle výměnu vzájemných citů mezi učitelem a neplnoletou studentkou nepostřehl. Když zjistil, že jen já, odešel k jídelnímu pultu a nabral si svou snídani. Využil jsem jeho i Rosiny nepozornosti - skenovala pohledem jeho záda - a naťukal dost výstižnou i provokativní smsku: "Belikove, jestli ji pred vsema budes svlikat pohledem, tak vsechno podelas. Drz se zpatky! PS: To ti ta noc nestacila?!"

S tácem se posadil ke stolu strážců a vylovil mobil ze svých kalhot. Musel ho mít nastaven na vibrace. Po přečtení zprávy mě obdařil rozzuřeným pohledem. Z očí mu šlehaly blesky. V auře si sám sobě nadával, že se nechal Rosinou přítomností tolik vykolejit a já mám vlastně pravdu. To ho vytáčelo do nepříčetnosti. Nesnášel, když mu někdo určuje, co má dělat. Abych dokázal svoji převahu, arogantně a posměšně jsem se usmál. Pěnil. Ale nějak si naordinoval klid a postupně vztek i rozrušení vyprchávalo. Úžasně se ovládal.

Když jsme kolem něho procházeli z jídelny na vyučování, zastavil Christiana, že se objeví jako strážce na jeho hodiny po velké svačinové přestávce. To bylo chytré, neboť nyní mají do deseti společné hodiny Morojové i dhampýři čtvrtých ročníků. Hodlal se vyhýbat Roze. Ozera bez problému souhlasil. Já měl výuku magie éteru od deseti taky. Doprovodil jsem ostatní ke škole, pak jsem se oklikou a v maskování vypravil k chatce. Zkontrolovat, poklidit a připravit hnízdečko lásky na večer. Odpoledne mi nezbyde moc času. Navíc jsem slíbil, že půjdu s partou během Rosina tréninku hrát stolní fotbálek. Eddie s Masonem mi touží vrátit svou potupnou prohru za minulý turnaj. Děsně jim vadí, že je Moroj lepší než dhampýři... Vždycky jsem je vytáčel do vrtule a užíval si jejich barevné aury. Posledně se mi povedlo porazit oba dva. Jindy jsem býval druhý. Když jsem neměl svůj den tak i klidně třetí nebo čtvrtý a porazil mě i nejhůř hrající Christian. Morojské holky stráví část odpoledne v knihovně a potom nám přijdou fandit.

Otevřel jsem dveře a vešel do chatky, pak jsem ukončil éterovou magickou clonu. Vevnitř bylo uklizeno. Zastlaná postel, umyté nádobí, snědené jídlo. Mazlíci si během noci našli přece jen čas spořádat pizzu i dezert. Nejspíš debužírovali v posteli. Dokonce vypili i půlku vína. To odpovídalo jedné skleničce pro každého. A zmizely i obě coly. Nádobí nechali čisté na lince a stůl zdobily nyní jen bílé růže ve váze a o ni opřená rozlepená obálka s mým vzkazem. Čajové svíčky v ozdobných podstavcích vyhaslé. Během noci kompletně vosk vyhořel. A na stole svícny pravděpodobně Dimitrij sfouknul, když se zmenšily asi na polovinu. Náhradní jsem již neměl, ale to nevadilo. Ti dva stejně nic jiného než sebe navzájem nevnímají. Oheň v krbu jim bude stačit. Prvotní efekt to splnilo...