Z dobrého rozmaru přidám další kapču, i když nejsou splněné komentáře u předchozí... Polepšete se, jinak se následující již nedočkáte ;)
"Pojď, támhle v parku je lavička. Musíš mi podrobně vylíčit, jak probíhá rozbalování dárku," popoháněl jsem Rozu, abych o Christianovo nadšení, že čekají syna, nepřišel.
Na lavičce se Rose zhluboka nadechla a vklouzla Lisse do hlavy, pak pozvolna líčila situaci: "Právě si prohlíží apartmá. Je luxusní. Ta obrovská vana je dvakrát taková, jakou máme doma. Teď probíhá polibek. Ááá, je to tu. Rozbaluje Christian a Lissa na něj kouká…" Víc mi neřekla, protože se rozchechtala smíchy. Když se po dlouhé době vysmála, pokračovala: "Dimitriji, Ozera tančí po pokoji s dupačkami oslavný tanec. Je boží. A křičí u toho něco ve stylu - "Já budu mít syna! Kluka! Jo, já to věděl!" - Blbec, nic nevěděl. To je šťastná náhoda. Lissa našla v papíře vzkaz…"
Novomanžílci,
nebudeme vás dál napínat. Erik Ozera je na cestě.
Užijte si dosytosti líbánky! A ty, velkej Ozero, nezpychni!
Máme vás rádi!
Romitri a Sydrian
"Dimitriji, honem polibek. Ozeru tato skvělá zpráva vybudila k výkonům. Potřebuju pryč a to hned," požádala mě Roza po vylíčení situace.
"Neříkala jsi jim před chvílí, že je budeš kontrolovat? Já tě s nima nechám," škádlil jsem ji.
"Néé, to mi neuděláš. Sex s Ozerou skutečně nedávám. Cokoli jen ne tohle. Soudruhu, prosím. Netrap mě. Navíc odstartovala naše dovolená. A já mám u tebe několik laskavostí za nespálení tvých dokladů. Přesuneme se spolu domů, do postele nebo vany. Sakra, jsem ochotná radši i vařit. Jednu jedinou pusu, prosím. Už jsou skoro svlečení," zoufala si.
"Vařit? To zní dobře. Stavíme se v obchodě a na večeři chci od tebe bramborovou kaši se sekanou. Bereš?" vyjednával jsem zákeřně.
"Cokoli jen ne tohle. Beru. Dělej už," napomínala mě. A já ji konečně vysvobodil polibkem. "Tyyy," zavrčela pak na mě, když se jí povedlo dostat ven z Lissiny hlavy a zablokovat pouto. Byla kouzelná. Tohle její vztekání jsem na ní miloval.
Zvedli jsme se z lavičky a za ruce jsme se vydali přes park do obchodu a domů. S vařením jsem jí pomohl. To, že jsem ji nechal s Christianem uvězněnou v poutu, bylo trochu nečestné. Takže jsem to musel odčinit. Roza si nestěžovala. A když jsem před ni jako dezert při večeři položil čokoládovou pěnu, tak vyloženě předla blahem.
Obvolali jsme spolu hosty. Abemu, mé rodině a Oksaně s Markem jsme to pověděli přes skype. Ze svatby byli nadšení až na Rosina otce, pouze je zarazilo, že bude tak brzy od zasnoubení. Ale přislíbili svou účast. Poletí všichni v letadle se Zmejou. Albertě jsme to řekli přes mobil. Já nejdřív, že si musí vzít dovolenou a Rose dodala důvod.
V telefonu bylo nejdřív asi minutu naprosté ticho, musela informaci o Rosině a mé svatbě rozdýchat, potom jsme uslyšeli Albertin smích: "Já tomu nemůžu uvěřit! Naše nezkrotná Rose se bude dobrovolně vdávat?! Gratuluju. Děkuji za pozvání. Určitě přijedu."
Zbylou část večera a většinu noci jsme promilovali. Měli jsme dovolenou. Nemuseli nikam vstávat ani spěchat a navíc se Christian s Lissou docela na svých líbánkách snažili, takže jsme tímto způsobem nejúčinněji blokovali pouto.
"Soudruhu, Lisse těhotenstvím stoupla chuť na sex. A to hodně. Christiana to nějak zmáhá. Není trénovaný jako ty," zahlásila Roza, když jsme se druhý den v devět vzbudili. A já šel do kolen.
"Rose, prosím tě tohle před nikým nevypouštěj z pusy," umravňoval jsem ji. A přitom ji potrestal další várkou polibků a laskání.
Před jedenáctou jsem se oblékl a šel do budovy strážců. Chtěl jsem zastihnout Patricka Lautnera, než půjde na oběd, a pozvat ho osobně na svatbu. Vyšlo to akorát.
"Ahoj šéfe, co tady děláš? Já myslel, že máš dovolenou?" pozdravil mě první Patrick.
"Ahoj, to mám. Ale potřebuju s tebou mluvit. Pojď se mnou na chvilku do zasedačky. A víš, co jsem ti několikrát říkal o tom šéfovi!" pokáral jsem ho. Po záchraně Sydney před alchymisty, kde nám sám od sebe dobrovolně pomáhal, jsem mu nabídl tykání. Sice mi tykal, ale šéfa si stejně neodpustil.
Zamířili jsme do zasedačky. Zavřel jsem za námi dveře. "Co se stalo? Zase nějací Strigojové nebo jiné problémy?" staral se.
"Ne, dnes jsem tu soukromě. Chtěl bych tě pozvat 20.srpna na svou svatbu," vysvětlil jsem důvod své návštěvy.
"Svatbu?! Vy se s Rose berete?! A už za pár dní?! Půjdu rád. Moc si tvého pozvání vážím, Dimitriji," reagoval na nové informace Patrick.
Po chvíli jsme se rozloučili a já se vrátil domů. Roza seděla v křesle v obýváku. Podle jejího výrazu byla utopená v poutu. "Soudruhu, vydrž chvilku, jen něco zkontroluju," zaznamenala, že jsem zpátky doma. Po pár minutách se neuvěřitelně rozesmála. Trvalo jí asi čtvrt hodiny, než se relativně uklidnila a opustila pouto.
"Prosím tě, co to zase vyvádíš? Já myslel, že Christiana sleduješ nerada," nechápal jsem její jednání.
"Já nebyla s Christianem, ale s Lissou sama v koupelně. Už mě ty jejich tři nezáživné polohy nebaví. Lissa má chuť experimentovat, ale neměla inspiraci, tak jsem jí s tím pomohla. Teď to právě rozbalila. Ten její šok s údivem byl úžasný," řechtala se.
"Cože?! Tys jí dala naši knížku?" došlo mi, že je řeč o ruské kamasútře.
"Půjčila na období líbánek. Pěkně mi ji vrátí. Když se jim bude líbit, koupí si svou. Lissa věděla, že ji máme, ale nikdy si ji neprohlížela. Nyní k tomu byla nejvhodnější příležitost. Jen ať se Christian pořádně snaží. Nebude se mít na co vymlouvat. Musí se přece postarat, aby byla jeho manželka a nenarozené dítě spokojené," obhajovala se. "Soudruhu, a ty bys s mojí nespokojeností taky měl něco udělat."
Tohle nemusela říkat dvakrát. V podobném duchu pokračoval skoro celý týden. Obden jsme naše něžnosti doplňovali ještě tréninkem, abychom neztratili kondici.
Bohužel nám vzniklou pohodu 13.8. narušily Rosiny dny, protože se tentokrát svíjela bolestí. Přišly o tři dny později, tak nevím, zda to způsobilo právě tohle. Většinou to bývalo všechno v pořádku a za 5 dní měla zase na měsíc pokoj. Dva dny trvalo, než bolesti ustoupily. Snažil jsem se jí tohle trápení, co nejvíc zpříjemnit. Dopoval jsem ji prášky, připravoval termoláhve na její bříško a vařil. Ani neměla chuť k jídlu. Avšak cokoli obsahovalo čokoládu, přece jen snědla. Celé dva dny byla zavrtaná v peřinách v ložnici. Koukali jsme na počítači na filmy, povídali si a četli spolu mé romány.
O svatební přípravy jsme se víceméně nestarali. Výjimku tvořil výběr snubních prstenů. Jinak Adrian se Sydney pouze napsali smsku nebo email na schválení nějakých detailů. Třeba vzhled svatebního oznámení. Měli jsme na výběr tři vzory. Nebo typ dortu.
V pátek ráno jsem se tajně sešel s Abem. Rosin otec se stavil u dvora na dva dny na otočku přesně, jak slíbil v hovoru přes skype. A ten samý den večer nás s Rozou čekala oficiální rodinná večeře s ním a Janine.
"Dobrý den, Abe," stiskl jsem mu pravačku na přivítanou v hotelové restauraci, kde jsme si tajně po smsce dohodli setkání bez našich žen.
"Dimitriji," přivítal mě i on. Objednali jsme si kávu a on poté spustil lavinu. "Tak přece jsi přišel…"
Jeho rýpnutí mi neuniklo, proto jsem se rovnou ozval: "Neměl bych?"
Pousmál se svým typickým lstivým úsměvem: "Já jsem rád, že jsi tu. Akorát jsem čekal, že tě má dcera za mnou nepustí. Ohledně návrhu společného lovu v divočině se zrovna nadšeně netvářila. Řekl bych, že se o tebe v mé přítomnosti a vidiny zbraní nějak bojí. Čímpak to asi bude?"
"Rose netuší, že jsem tu. Nechtěl jsem ji zbytečně stresovat. Navíc ještě spala. A já se na rozdíl od ní nebojím. Nemám k tomu důvod, Abe," odpověděl jsem mu s klidem na položenou otázku.
"Kde bereš tu jistotu?" zkoušel mě dál Rosin otec. "Mě by ses bát měl. Většina lidí se mě bojí a dělá dobře…"
"Neublížíte mi," pronesl jsem neohroženě.
"Nějak moc si věříš, Belikove," nasadil svůj mafiánský výhrůžný podtón, aby mě zastrašil. Jenže na mě to neplatilo.
"Ano, když jde o vaši dceru, věřím si. Rose zbožňujete. Nikdy byste jí neublížil. Udělal byste cokoli, abyste ji uchránil před utrpením, smutkem, pláčem, nebezpečím a spoustou dalších věcí. Raději byste se za ni sám obětoval. Tím, že by se stalo něco mně, by trpěla. Záleží jí na mně a vy to moc dobře víte. Pokud ji já sám nějakým způsobem nepodrazím, jsem navzdory vašim ústním výhrůžkám v naprostém bezpečí. Budete mě v její bezprostřední blízkosti i nadále tolerovat, protože si mě ona vybrala a rozhodla se se mnou strávit zbytek života," vyslovil jsem a ani na okamžik se nepřestal dívat Abemu zpříma do očí.
Nebezpečně se mu v nich zablýsklo: "Aby ses nemýlil!"
"Pane Mazure, já se nemýlím. A i kdyby náhodou ano, nikdy se nemusím z vaší strany o své zdraví nebo život obávat, když se mnou bude Rose šťastná a spokojená. A to bude! Přísahám! Nepřeju si nic jiného, než ji vidět po svém boku zářit! Udělám pro to maximum! Miluji vaši dceru! Klidně pro ni bez zaváhání umřu! Tak jako vy! Nejsme nepřátelé! Jde nám o stejnou věc! Oba máme na prvním místě rodinu," nenechal jsem se zahnat do kouta a stál si za svou pravdou.
Zmeja se na mě s hořkým i pobaveným úsměvem zároveň nevěřícně koukal. Nechal jsem ho a pohled mu oplácel. Po pěti dlouhých minutách zavrtěl hlavou: "Ruský Bůh Belikov! Někdy zapomínám, koho si to moje dcera mezi muži zvolila. Když mi můj tajný zdroj, předával fotky a informace o tom, s kým se moje dcera tahá u dvora, řádil jsem. Lamentoval jsem, že se ta holka úplně zbláznila. Zlobil jsem se, proč nezůstala s majetným pohledným vlivným královským Morojem Adrianem Ivaškovem jako předtím na akademii sv. Vladimíra a místo něho dala přednost nějakému obyčejnému dhampýrskému strážci…"
Nadechoval jsem se, že se Abeho zeptám, zda mu vadí, že jsem dhampýr, ale on mi nedal prostor a pokračoval: "Svůj názor jsem přehodnotil ve chvíli, kdy jsem spatřil tvou fotku. Ihned jsem tě z dřívějška poznal a správně si tě zařadil do ruské zásahovky. Tenkrát mladý opěvovaný zářící talent. Dnes nejuznávanější strážce na světě. Informátor mi pak sdělil ještě tvoje jméno. A já si tak ověřil, že je má domněnka správná. Rose si vybrala nejlepšího dhampýra ze všech dhampýrů. Není troškařka. Její výběr jsem dávno schválil, Belikove. Kdyby ne, použil bych prostředky, abych tě z její blízkosti účelově odstranil. Rozhodně bych tě netoleroval čtyři dlouhé roky a nenechal bych tě se s ní zasnoubit, natož oženit."
Abeho přiznání mi na pár vteřin vzalo vítr z plachet. Jeho přísným měřítkem, zda jsem hoden dcery mafiánského bosse, jsem úspěšně prošel...
Když se Lissa s Christianem vrátili v neděli z pomyslných líbánek, vznikl ještě jeden problém. Můj svědek. Rose s Lissou byly jasné od začátku. Svoje svatební svědectví si prostřídají. Já však řešil dilema komu říct. Adepty na své svědky jsem měl hned dva. Adriana jsem chtěl víc, ale zase nerad bych urazit Christiana. Počkal jsem, až budeme u nich v obýváku sami při pondělní službě a spustil: "Christiane, Lissa půjde za svědka Rose. Půjdeš i ty mně?"
Pousmál se: "Nepůjdu. Tohle místo za tvými zády patří někomu jinému. A ty to moc dobře sám víš. Nemusíš se bát, že se urazím. Ty kryješ záda mně, ale já bohužel nejsem ten, kdo by je kryl tobě. Ve tvém případě má právo svědčit jediná osoba. A tou je Adrian."
Problém byl vyřešen. S Adrianem jsme se osobně viděli ten večer u nás. Přišel přesně načas. Rose se zdržela ještě u Lissy, takže jsme byli sami. "Čau brácho, mám na tebe prosbu…"
"Ahoj, o co jde? Předem je splněná," nezklamal Adrian.
"Půjdeš mi za svědka?" zeptal jsem se narovinu.
Byl to jeden z mála okamžiků, kdy jsem zažil Adriana vykolejeného a zaskočeného. "Ale já myslel, že to svědectví otočíte s Christianem stejně jako Lissa s Rose…"
"Za svými zády chci tebe. Pouze jsem nechtěl urazit Christiana. Sám mi řekl, že nepůjde a tohle místo patří tobě. Odsvědčíš mi to, brácho?"
"Strašně rád," ujistil mě Adrian a mně se ze srdce ulevilo. "A když už jsme u toho, chci snubní prsteny. Ty vždycky hlídá svědek."
Usmál jsem se a došel pro ně do svého nočního stolku, kam jsem je v malé šperkové krabičce schoval a podal ji Adrianovi. Prsteny ještě neviděl, tak ji hned otevřel a prohlížel si je. "Hezké. Co je to? Bílé zlato a ty kameny malé diamanty?" Přikývl jsem. "Zase v tom máš symboliku, brácho. Celkem od tebe Rose dostala 4 diamanty za 4 roky společného života." Opět dokonale odhadl moje myšlenkové pochody, aniž bych mu cokoli řekl, naznačil nebo vysvětloval. Dokonale se orientoval v mé hlavě a uvažování i bez éterových snů...
Žádné komentáře:
Okomentovat