Krásné Vánoce a příjemný Štědrý den v rodinné pohodě, s dobrým jídlem i pitím. A večer pod stromečkem najděte vysněné dárečky od Ježíška. Jeden tu ode mě už máte teď ;)
"Belikove, máš zajímavé metody. Ráno jsme si o nich zapomněli popovídat," mrkl na Dimitrije Abe. "To musíme časem napravit. Příležitostí bude dost."
"Vyyy jste spolu dneska ráno mluvili?" koktala jsem.
Dimitrij mě ignoroval a zpříma se díval Zmejovi do očí s výčitkou: "Bylo tohle opravdu nutné?!"
"Nebylo, máš pravdu. Omlouvám se. Tohle byla rána pod pás," omluvil se soudruhovi Abe.
"Tys mi lhal! Ráno ses nesešel s Adrianem, ale s mým otcem?! Za mými zády?!" obořila jsem se na Dimitrije.
"Jo, nepustila bys mě a navíc jsem tě nechtěl stresovat. Přežil jsem a ani to nebolelo. Jen jsme si s Abem při kávě trochu popovídali. Nic víc," odhalil Dimitrij.
Cloumal mnou vztek. Kdyby se na mě soudruh nekoukal tím svým psím pohledem, vmžiku bych odešla. Mrzelo ho, že mi lhal. Určitě by mi o svém setkání pověděl. Skutečně mě chránil před stresem a obavami. Taky jsem se necítila kvůli bolestem dobře. Proto mi to nesdělil hned. Sám od sebe by to napravil dnes večer doma po večeři. Déle by to přede mnou netajil. Tím jsem si byla naprosto jistá. Ohledně zamlčování věcí a polopravd jsme měli dohodu. A Dimitrij ji dodržoval, i když to někdy znamenalo více hádek i trápení.
Očima jsem mu odpověděla, že nyní to nechám být, ale vyřídíme si to o samotě doma a bude mít hodně věcí na vysvětlování. Pochopil a vděčně přikývl. V tu chvíli nám přinesli jídlo a zbytek večeře proběhl již bez dalších větších problémů.
Hned jak jsme dorazili po večeři domů, jsem spustila: "Proč jsi za ním šel?! Neměl jsi žádnou povinnost s ním mluvit!"
"Udělal jsem správnou věc," hájil se Dimitrij.
"Co na tom bylo správné, proboha?! Nechat si dobrovolně od Zmeji vyhrožovat! Jsi blázen, soudruhu! Divím se, že ještě žiješ! Nechápu, jak jsi mohl tuhle sebevražednou misi přežít ve zdraví," kroutila jsem nevěřícně hlavou.
"Nebylo to tak hrozné, jak si myslíš. Normálně jsme si v klidu popovídali při kávě. O životě a tak," uklidňoval mě Dimitrij.
"Aha, to jsou mi novinky! A o mně nepadlo jediné slovo?!" neodpustila jsem si ironii ve svém hlase.
Dimitrij se rozesmál: "Bojíš se víc o můj život nebo toho, že jsme si o tobě povídali za tvými zády?"
"Vadí mi obojí," přiznala jsem nerada. "Co ti říkal?"
"Mohu tě ujistit, že to nebylo nic strašného. Pouze mě upozornil na to, co by následovalo, kdybych ti někdy ublížil. A to nemám v plánu, takže je to v pohodě. Naopak to beru jako plus. Je hezké, jak se otec stará o svou milovanou dceru. Rozumím mu. V jeho situaci bych se zachoval stejně. Abe je dobrý chlap. Občas trochu prohnaný, ale v jádru je hodný. Udělal by pro tebe všechno, přesně jako já. Nemá důvod mi ublížit. Naše záměry jsou totožné. Oba chceme, abys byla šťastná a spokojená. Dost mě překvapil, že vůbec nevytáhl téma unáhlené svatby. Ani když jsem s ním byl sám, ani dnes na večeři. Čekal jsem, že nám budou svatbu s Janine rozmlouvat. Zvlášť po tom, co jsme se před šesti týdny málem rozešli. Navíc jsi mladá. Připravil jsem se na řeči typu: "Proč to tak hrotíte. Mohli jste ještě pár let počkat. Nic by vám neuteklo" a podobně. Ale oni mlčeli," vrtěl hlavou Dimitrij.
"Hm, taky jsem očekávala kecy," souhlasila jsem. "Soudruhu, takže to mám chápat, že jsi s mým otcem uzavřel ráno mír? Pouze mě zarazil ten tvůj otevřený protest ohledně platby za snubní prsteny. Jen jestli jsi tím zase nevykopal válečnou sekeru, kovboji. Takhle důrazně Abemu moc lidí neodporuje. Seš si toho vědom, doufám?"
"Neboj se, Rozo. Vzal to v pohodě. Pouze zkoušel, co mu všechno dovolím a s tímhle u mě nepochodil. To je celé. Mělas o mě strach, jo?!" škádlil mě.
"Jo a velký! Můj otec je mafián, soudruhu. Na to nezapomínej, ano?!" připomněla jsem mu fakta.
S úsměvem mě objal: "Já se domníval, že to na tebe udělá dojem. Nechtěla jsi celou tu dobu, abych se mu vzepřel? A když to dneska opravdu realizuju, ty se najednou o mě bojíš."
"Dojem jsi zanechal velký. Ten tvůj neústupný výraz byl neuvěřitelně sexy. Ale víckrát to radši znovu nezkoušej. Bude lepší, když se budeš od mého otce držet v úctyhodné vzdálenosti. Aspoň pro jistotu. Nebudeme zbytečně pokoušet své štěstí a Zmeju provokovat," skončila jsem se svým proslovem.
Dimitrij zvážněl: "Rose, omlouvám se, že jsem ti lhal. Ráno jsem tě nechtěl budit. A pak jakmile jsem se vrátil domů a zjistil, že ti není pořád dobře a ještě se k tomu obáváš té večeře, neměl jsem sílu ti to říct. Napravil bych to až po ní. Jenže Zmeja to prásknul. Neměla ses to dozvědět tímto způsobem. Promiň."
"Já vím," pohladila jsem ho po tváři. Sklonil se a něžně se otřel svými rty o ty moje. Zabořila jsem mu ruce do vlasů a přitáhla si ho k sobě blíž, abych mohla polibek prohloubit. Reagoval podobně a nebránil se. Po chvíli jsem rukama sklouzla na knoflíky jeho košile.
Na pár centimetrů se vzdálil a ubezpečoval se: "Rose, opravdu tě nic nebolí? Tohle počká. Měla bys odpočívat."
"Nepočká," vydechla jsem v dalším polibku a strkala ho k ložnici. Cítila jsem se dobře. Bolesti odezněly a já opět trpěla spalující touhou se Dimitrije dotýkat. Navzdory svým dnům jsem se oddala něžnostem. Nikdy nám nevadily. Doteky a polibky jsme se zahrnovali s Dimitrijem navzájem i při nich. Jen klasické milování a společné koupele jsme v mých pěti dnech vynechávali. Avšak způsobů jak si i s tímto omezením dopřávat rozkoš existovalo mnoho. Hodně mi to připomínalo naše začátky v chatce. V každém sebemenším dotyku konečky prstů se odráželo tolik něhy a lásky.
Sobotu jsme strávili v posteli. Venku pršelo. Podívali jsme se na romantickou komedii "Nevěsta na útěku" - skvěle se nám hodila svou tématikou a dalších pár hodin si četli soudruhův román. Znala jsem ty kovbojské přestřelky, lupiče i rvačky o zlato nazpaměť. Všechny knížky na jedno brdo. Lišily se pouze ve jménech a trochu jinou zápletkou, ale v podstatě byly stejné. S Dimitrijem jsme se hádali, že to tak není. Užívala jsem si, když jsem ho mohla zlobit. Mně o knížky samotné nikdy nešlo, poslouchala jsem jenom jeho sexy hlas. Nezáleželo na tom, jestli mluvil anglicky s tím svým smyslným ruským přízvukem nebo rovnou rusky. Líbilo se mi obojí.
Dimitrij znovu vařil. Jeho kuchařské umění jsem obdivovala. Schválně jsem pak při jídle pustila i hudbu a přetahovali jsme se o to, která bude hrát stanice. Soudruh žádal opět o své staré dobré osmdesátky. A já si ho za to nepřestávala dobírat, že to jsou vykopávky a nedá se to poslouchat. Tyhle okamžiky jsem milovala.
V neděli jsme si šli ráno zaběhat. Dimitrij vybral nejkratší okruh parkem. Šetřil mě. Vůbec s mým nápadem jít trénovat nesouhlasil. I když jsem ho stále ujišťovala, že mi nic není. Beztak mi nevěřil. A po obědě jsme vyzvedli Lissu s Christianem v hotelu. Končili jim líbánky. Oba vypadali spokojeně a zamilovaně. Ten týden si skutečně užili. Oficiální služby začínají od zítřka. Vypili jsme u nich kávu a nechali je o samotě.
Na klice našeho bytu jsme objevili malou tašku s šeříkovou obálkou. Opatrně jsme ji rozlepili a našli v ní vytisknuté svatební oznámení. Přesně podle našich představ. Adrian se Sydney zabodovali.
"Soudruhu, tak ti nevím, ale možná se budu vdávat nahá. Nějak jsem ještě neviděla svoje svatební šaty," postěžovala jsem si pak Dimitrijovi.
Svou hláškou jsem ho pobavila. "Né, že by mi tvoje nahota vadila, Rozo, ale mám ji mnohem radši v soukromí. Čímž jsi mě přivedla na myšlenku, že jsem si ji dnes ještě dostatečně neužil. To musíme ihned napravit." A už mě nesl v náručí do ložnice. Ani mě nenapadlo protestovat.
Vysílením jsem musela usnout. Když jsem otevřela oči, Dimitrij se opíral o polštář a čelo postele a zíral do stropu. Přemýšlel o něčem důležitém. "Co tě trápí, soudruhu?"
Sklopil pohled na mě: "Nemám svědka."
V posteli jsem se posunula a hlavu si položila na jeho břicho. "Ale máš. Rovnou dva. Pouze si musíš sám vybrat, kdo z nich je pro tebe důležitější a zaslouží si tu čest stát ti při obřadu za zády."
"Nerad bych jednoho z nich urazil. Jsou pro mě důležití oba. Navíc ty s Lissou svědectví otočíte. Měl bych se zachovat stejně," povzdechl si Dimitrij.
"Chceš Adriana, viď?" nemusel ani promluvit, abych poznala, co se mu honí hlavou. "Christian se neurazí, jestli se obáváš tohohle. Jen si s ním o tom v klidu zítra popovídej."
"Adrian s tím nepočítá. Je přesvědčený, že svědectví s Christianem otočíme jako ty s Lissou. Ani nevím, jestli by o to stál," zamumlal potichu Dimitrij.
"O tom nepochybuj. Bude nadšený. Tohle vím s naprostou jistotou," chlácholila jsem ho. Tím vážný rozhovor skončil. Zbytek je v soudruhových rukách. Zítra se rozhodne.
Při odpolední službě jsme si s Lissou zalezly do jejího pokoje na holčičí pokec. A Dimitrije nechali s Christianem v obýváku. Alespoň si v soukromí vyřeší svého svědka. Lissa mi s díky a rozpaky vrátila kamasútru. Ozera dostal od Lissy varování, aby se krotil v hláškách a on si to kupodivu vzal k srdci a tvářil se, že žádnou naši kamasútru neviděl, ani ji neměl vypůjčenou pro své experimenty s novomanželkou. Když mu ji v hotelu ukázala, zcela ho vyhodila z konceptu. Ale za ten týden se otrkal. Dokonce se rozhodl pořídit si vlastní v anglické verzi.
"A ty ses mi tenkrát o Vánocích divila, že jsem se červenala," neodpustila jsem si rýpnutí, když jsem jí před pár lety odhalila Dimitrijův tajný dárek.
Radši to nekomentovala. Místo toho se rozplývala nad modrými dupačkami a já s ní. Viděla jsem je pouze přes pouto. Naživo to bylo lepší. Tak maličkou velikost jsem snad nikdy nedržela v rukách. Ráno absolvovala další kontrolu u Dominica Whita. Malý Erik se má čile k světu a pěkně roste v Lissině bříšku.
Dimitrijův svědek se vlastně vyřešil sám. Neboť Christian odmítl svědčit a své místo dobrovolně přenechal Adrianovi. A ten to samozřejmě přijal.
Během úterý se sjížděli všichni svatební hosté. Z Ruska dorazil Abe, Olena, Jeva, Dimitrijovy tři sestry: Karolína, Soňa a Viktoria, Karolínin čtrnáctiletý syn Pavel a Sonina čtyřletá dcera Zoja. A naši kamarádi Oksana s Markem. Taky přijela z akademie sv. Vladimíra Alberta. Tak ráda jsem ji zase viděla. Chyběla mi.
V hotelu, kde se bude konat v zahradě obřad, proběhla společná večeře. Chyběl pouze Ben s Patrickem, kteří měli službu, jinak se tam sešla celá parta i ostatní svatebčané. Hostům z Ruska jsme ukázali celý dvůr a náš byt. Nikdy dřív dvůr nenavštívili. Naše bydlení se jim moc líbilo. Přece jen byli z Baji zvyklí na skromnější život. Avšak nezáviděli nám to, pouze obdivovali vybavení a barvy. Opět je upoutali jako všechny nově příchozí obrazy od Adriana. Oksana s Markem si hned objednali obraz taky. Nám Adrian namaloval již tři. Dva velké stínované hnědou rudkou v obýváku a ložnici a třetí v kuchyni. Ten vytvořil z olejových barev, které jsme mu darovali před pár lety k Vánocům. Zachytil náš tanec na plese. Já jako princezna ve tmavě fialových korzetových šatech a Dimitrij princ v černém obleku, bílé košili a tmavě fialové kravatě, abychom k sobě ladili. V tanečním držení proplouváme parketem při valčíku a pohledy se navzájem vpíjíme do očí toho druhého.
My mladší jsme se poté přesunuli na bowling, kde jsme zarezervovali rovnou tři dráhy. Bylo nás hodně. Já, Dimitrij, Karolína, Soňa, Viktoria a Pavel jsme obsadili jednu. Ve druhé byl Patrick, který dorazil po službě o kapku později, Adrian, Sydney, Lissa (Kvůli těhotenství nehrála. Hrací koule by na ni byla moc těžká. Pouze se dívala a povzbuzovala.), Christian, Oksana a Mark. A ve třetí Mason, Mia, Jill, Eddie, Lucas a David. Olena s Jevou zůstaly v hotelu a hlídaly malou Zoju. A táta s mámou se rovněž neúčastnili, ani Alberta s Benem. Večer jsme si i tak fakt užili.
Středeční den patřil odpočinku a finišování veškerých příprav. Každý host nafasoval od Adriana a Sydney oblečení na svatbu. Jediní my s Dimitrijem ne. Objednali mě na masáž, ke kadeřnici, kosmetičce a na manikúru s pedikúrou. A celé ženské osazenstvo rovněž. Akorát jsme dámské hýčkání a zkrášlování zakončily symbolickou rozlučkou se svobodou v cukrárně.
Dimitrij strávil odpoledne s klukama na pánské rozlučce. Hráli kulečník. Byli tam všichni muži. I Pavel, Ben, Patrick a Abe. Podle toho, v jaké skvělé náladě se vrátil soudruh domů, soudím, že se rozlučka se svobodou povedla...
Žádné komentáře:
Okomentovat