SPO - 47. kapitola – Vyřizování účtů

O tomhle ze série povídek "Napsáno osudem" ještě nevíte. Adrian a Dimka spolu perlí ;)

Nakonec jsem to vydržel a vyřizování účtů si naplánoval během dne osobně. To bude účinnější. A taky do té doby z nejhoršího vychladnu. Slíbil jsem si, že už situaci nepodcením. Oba si do vytouženého pondělí pohlídám, i kdybych neměl celý víkend spát! Tohle se nebude opakovat! Ne bez mé kontroly!

Ráno jsem si to napochodoval před vyučování přímo k malé dhampýrce na pokoj. Christianovi jsem poslal smsku, ať vyzvedne naše Morojky na koleji sám. Že jdu pro Rose a sejdeme se všichni v jídelně. A Masonovi s Eddiem, že Rose přivedu dneska na snídani sám. Důvod jsem nesděloval. Kluci mi maximálně důvěřují, takže se ani neptali. To mi hrálo do noty, nerad bych jim lhal. A přiznat pravdu jsem stále nemohl.

Zaklepal jsem a Rose mě pustila s "dále" dovnitř. Hovořili jsme spolu zcela poprvé o samotě od mého podrazu s chatkou. S provokativní hláškou o Belikovovi jsem čekal na reakci. Malá dhampýrka nezklamala. Donutilo mě to k úsměvu. Šťastně jsem si ji přitáhl do náruče. Stará Rose je zpátky. Konečně! Spadl mi ze srdce kámen. Přímo obrovský balvan. A neodpustil jsem si ji dál provokovat ohledně sexu s Dimitrijem. Naježila se, jak jí tohle téma bylo nepříjemné.

Podle svých tajných kontrol ze snů jsem na devadesát devět procent věděl, že je v pořádku. Ale radši jsem si to s ní ověřoval i slovně. Její pocity z éteru, spánku, snů i reality s bráchou. Můj výslech se jí nelíbil. Ale já jí musel poměrně drsně připomenout hrozící následky na jejich zakázaný vztah mezi neplnoletou studentkou a učitelem před jejími osmnáctými narozeninami. Logicky uznala, že mám pravdu.

Z momentální aury jsem vyčetl její šok, že Dimitrije chráním. Nedokázala si rozumně zdůvodnit, proč to dělám. A já se tvářil, že o jejích myšlenkách nic nevím. Slíbila mi, že nebude zbytečně riskovat. Noo, uvidíme. Po dnešní noci jí ani soudruhovi nevěřím. Jak je to přísloví "důvěřuj, ale prověřuj", takže asi tak…

Mezitím, co si Rose připravovala batoh, jsem pohledem pátral nenápadně po její posteli a hledal bráchovu gumičku do vlasů. Doufal jsem, že si jí malá dhampýrka nevšimla a já ji sbalím a vrátím s kázáním Dimitrijovi, ale k mé smůle ji měla na zápěstí. Pozdě. Nyní ji zpět nedostanu. Ne bez nebezpečných otázek, jak o ní vím.

Vzdal jsem to a hrál divadlo, že nejsem v obraze. Malá dhampýrka si ji dala do vlasů. Pochybuju, že ji bráchovi někdy vrátí. Přivlastnila si ji. Nadobro. Soudruh je chudší o jednu černou gumičku. Jeho smůla. Nemá bejt blbej.

Ani k našemu rozhovoru jsem se znova nevracel. Pozbylo to smysl. Radši jsem Rose popohnal na snídani. Uvědomila si, že Dimitrij z jejich vztahu už necouvne. Riskoval odhalení na její koleji, takže zářila spokojeností, radostí a optimismem. Nacpala se k prasknutí i se sama zapojila do konverzace party a oni její změnu ihned zaznamenali a nadšeně i s úlevou přivítali naši starou dobrou Rose zpátky. Její předchozí apatie a nemluvnost zmizela do ztracena. Díkybohu.

Po jídle odešla banda na vyučování. Brácha se v jídelně neobjevil. Asi dospává v uvozovkách "náročnou noční hlídku". Jenom na to znova pomyslím, vidím rudě. Ještě jsem pořádně nevychladl.

Já jsem jako obvykle hodlal strávit páteční dopoledne v posilovně v budově strážců. Nejspíš před návratem ke dvoru naposledy. Během pondělních závěreček se tam nedostanu. Budeme s morojskými kamarády fandit našim dhampýrům.

Od Michaila mi pípla po snídani na mém pokoji při balení sportovních věcí smska: "Ahoj Adriane, budes mit v posilce dneska spolecnost. Doufam, ze ti to nevadi. Strazce Belikov si ji zabral pro sebe. Upozornil jsem ho, ze prijde jeste nekdo, koho by nejspis necekal. Ale konkretni jmeno jsem mu neodhalil. Ja pomaham Alberte s organizaci zaverecek, takze to tam zvladnete ve dvou. Dimitrij asi bude zirat. Docela me mrzi, ze neuvidim jeho vyraz, az tam suverenne nakracis. :D"

Při jejím čtení jsem vyprskl smíchy. To bude nářez. Michail o hodně přijde. Rychle jsem mu vyťukal odpověď: "Diky za info. Tohle predstaveni si milerad uziju. :)" Batoh jsem si hodil na jedno rameno a pospíchal natěšený do posilky za nicnetušícím Dimitrijem. To bude maso! Haha! Chlapečkovi to spočítám i s úroky…

Naprosto suverénně jsem otevřel bez zaklepání dveře posilovny a vešel dovnitř. Brácha zrovna zvedal pravou rukou činku. Ztuhl při pohledu na mně v půli pohybu a vytřeštil oči. "Co tady do hajzlu děláš a jak ses sem vůbec dostal?" spustil, když nalezl opětovně rovnováhu. "Ty mi nedáš pokoj ani tady? Riskuješ! Moroj nemá v budově strážců co dělat!"

"Nazdar Belikove, to je ale náhodička," reagoval jsem s předstíraným klidem. Držel jsem se silou vůle, abych se nerozesmál. Ta jeho aura vypadala božsky. Tolik barviček najednou. Šok, vztek, překvapení, obavy, nechápavost...

"Chceš nás prozradit?!" zlobil se soudruh a odložil na zem činku.

"Prozradit nás?! Kde žiješ, Belikove?! Celou dobu nás tři ze své dobré vůle všechny kryju! Proč bych to nyní dělal?! Proboha mysli! Já na rozdíl od tebe neriskuju a nechodím v noci tajně za Rose do pokoje na dhampýrskou kolej. Trenér za svou neplnoletou studentkou," zaútočil jsem ve své roli. O tom, že jsem tam s ní sám i spával, jsem úmyslně pomlčel. Nač zbytečně čeřit stojaté vody. Nebudu ho pokoušet. Žárlivý výstup si rád odpustím, natož vyloženě nesmyslný a neopodstatněný. S malou dhampýrkou jsem nic neměl.

Dimitrijovi po mých slovech spadla brada údivem až na zem: "Jak to sakra víš?! Nikdo mě neviděl. Dával jsem si bacha a tebe tam nikde nepotkal..."

"Nestarej se! Mám své vlastní prostředky to zjistit! Varoval jsem tě, že tě budu hlídat a kontrolovat... Zcvoknul jsi?! Nejlepší možná varianta - rozdat si to s neplnoletou studentkou přímo v jejím pokoji na koleji! Paráda! Fakt chytrý! Jsi naprostý debil?! Co kdyby vás tam spolu chytli?! Ani byste nemuseli být svlečení... Zcela by stačilo, že jsi u ní v pokoji během noci... Na co by ses kurva vymluvil?! Chceš jít sedět za sex s nezletilou?! Zbývá pár dní do jejích osmnáctin a vy jste oba jak utržení ze řetězu! Doufal jsem, že je spoleh aspoň na tebe! NENÍ!" nadával jsem mu celkem oprávněně za riskování.

"Omlouvám se," vydechl provinile. "Máš pravdu. Chovám se jako idiot."

"Jo, jako zamilovaný jelimánek! Všiml jsem si! Opovaž se k ní na koleji do pokoje znovu vkročit!" zapřísáhl jsem ho. Pak jsem s klídkem přešel místnost směrem k šatně. Brácha čuměl. Nevzmohl se na slovo.

Za tři minuty jsem se vrátil převlečený do sportovního oblečení a hrnul se k pásu, abych si zaběhal a zahřál svaly před posilováním. Nastavil jsem si zátěž a pustil stroj. Dimitrij stále nechytil do plic dech. Povedlo se mu to po další minutě. "To má být nějaký tvůj další vtípek, Ivaškove?!"

"Ne, Belikove. Tohle je úplná pondělní a páteční normálka. Michail tě přece upozorňoval, že si přijde zacvičit někdo, koho bys nejspíš nečekal. Nemáš mi sem lézt v mou dobu, pak by ses nemusel tak blbě divit," vysvětlil jsem s převahou.

"To mluvil o tobě?! Chodíš pravidelně dvakrát týdně posilovat do budovy strážců?! Královský Moroj?!" opakoval nevěřícně.

"Jo, dost jsem se tu nudil. Není tu ani blbej bazén, natož lázně. U dvora jsem problém s pohybem fakt neřešil. Tajně jsem se vnutil i do královské dhampýří posilovny. Tady na akademii jsou možnosti horší obzvlášť pod utajením. Obě posilky v tělocvičnách jsou plně vytížené dhampýry, tam bych se nepozorovaně nedostal. Pomohl mi Michail. O tomhle tajemství vědí ještě Alberta, Neil a Jurij. Takže doufám, že si to necháš pro sebe. Ani Rose s naší bandou o tom nic neví. A budu rád, když to tak i nadále zůstane."

"Ty jsi neuvěřitelnej, Ivaškove! Větší kvítko v mužském vydání fakt neznám," pousmál se soudruh. Znovu zvedl činku a posiloval.

Když jsem změnil stanoviště, přišel se podívat na nastavení zátěže. "Žádnej stres, Belikove! Michail mě vycepoval. Hlídá mě, abych to nepřehnal a neoddělal se."

"V té posilovně u Taši ve studiu..." vzpomněl si, jak mě nachytal cvičit.

"Zkoušel jsem nové posilovací stroje. Neznal jsem je," uvedl jsem to na pravou míru. "Tenkrát jsem ty posilovací postupy a nastavování zátěží moc neovládal. Vysvětloval mi to až potom později Michail tady."

"Jsi zvláštní. Vymykáš se všem Morojům, které znám. Neorientuju se v tobě. Myslel jsem si, že tě mám dávno přečteného, ale spletl jsem se. Vždycky jsem tě vnímal jako rozmazleného královského floutka bez vlastních názorů a cílů. Nyní mi tu zažitou představu od základů boříš. Začal jsi pomáháním Rose v mé nepřítomnosti, potom dokonce nám oběma a teď ještě tohle," svěřil mi nahlas svůj názor o mé osobě Dimitrij. "Proč to všechno děláš? Unikají mi důvody..."

"Belikove, to neřeš! Radši se starej o to, abychom to minimálně do pondělní noci utajili a zbytečně neriskuj prozrazení. Na to se laskavě soustřeď," zarazil jsem ho včas. "Alto byl včera taky o fous. Malá dhampýrka se vrací zpátky a je z ní pořádně neřízená střela. Alespoň ty ji kroť. Stavil jsem se za ní ráno a pokoušel se jí domluvit, aby neblbla. Ale obávám se, že je to marná snaha. Ta nám dá ještě do pondělka zabrat. Připrav se na to. Jo a s gumičkou se rovnou rozluč. Stáhla si s ní culík… Večer budete v chatce?"

"Ne, mám druhou půlku noci hlídku. Jistější bude, když zůstane na koleji. Nechci, aby v chatce do rána spala sama. Na tréninku jí to povím. Nadšením z toho radostí skákat nebude," povzdechl si.

"Hm, to teda nebude. A co kdybychom vás do chatky přemístili na půl noci a potom zpátky. Ty bys šel na hlídku a já bych Rose propašoval na kolej i ji pohlídal. S nátlakem si poradím, pokud by nás někdo načapal," navrhl jsem své služby.

"Ty se radši neangažuj. Kdyby to ruplo, nemusíš se do průseru dostat ještě i ty. Úplně bude stačit, že to odneseme já s Rozou," odmítl mé zapojení brácha. Pokoušel se mě ušetřit problémů.

"Roza, jo?!" zopakoval jsem po něm v hraném údivu. Přeřekl se. Před lidmi si na oslovení dával pozor a říkal jí Rose.

"Sakra," zanadával, že jsem ho zase nachytal. "Já jsem skutečně mimo."

"To jsi a já navíc dávno vím, že jí tak říkáš. Ale pochybuju, že z ní někdy budeš mít Rusku nebo aspoň rusky hovořící Američanku. Azbuku v životě neviděla, když nepočítám v tělocvičně z dálky nějaký tvůj román," odhodil jsem na pár minut masku a musel se představě "naše Rose a ruština" smát.

Ani Dimitrij neudržel vážnou tvář. "Roza a ruština - to je vražedná kombinace. Při tréninku mi nerozumí ani slovo..."

"Hlavně že se dá dohromady s Rusem. Fakt chytrá holka! Letí na ten přízvuk, ale aspoň základy by se kvůli tobě naučit mohla. Vsadíme se spolu o láhev prvotřídní ruské vodky. Bereš? Když malá dhampýrka začne do roka mluvit, tu vodku před tebou vypiju. Pokud ji ale za celý rok nic nenaučíš, vypiješ flašku přede mnou ty. Jsem docela zvědavej na tu ruskou odolnost a výdrž v chlastu. To vaše palivo do raket by porazilo i vola, tak schválně jestli to rozdýchá "Ruský Bůh Belikov". Bojíš se?!" dobíral jsem si ho troufalou sázkou.

"Já se nebojím, ale překvapuje mě, že s takovou jistotou mluvíš o tom, co bude za rok... Jak můžeš vědět, že budeme s Rose pořád spolu?" pozvedl tázavě obočí.

"Brácho, ty sis na krk dobrovolně a zcela vědomě pověsil Rosemarii Hathawayovou, víš o tom, viď?! V tom případě ti musí být rovněž jasné, že tu už ze své osoby nesetřeseš, i kdybys moc chtěl a prosils mě na kolenou, abych ti pomohl se jí zbavit," rozřechtal jsem se absolutně odzbrojujícím smíchem. A soudruh se ke mně přidal.

Jakmile jsme se dostatečně vysmáli, pronesl: "Podceňuješ ji. Ona se tu ruštinu naučí. Já tu sázku vyhraju, Ivaškove, ne ty. A co s tebou udělá pravá ruská vodka v tak velkém množství, netuším. Křísit tě nebudu..."