Zlatíčka, jsem konečně zpátky :)
Děkuju, že jste to čekání vydrželi. Sice všechno není stále optimální, ale pokusím se minimálně jednu kapitolu pravidelně týdně přidávat. Když to půjde, tak klasicky rovnou dvě (OT i SPO).
Dohrála hudba, potom nás kněz přivítal a mohli jsme se posadit na ozdobené židle před oltářem. Sám nejdřív vyprávěl asi patnáct minut o manželství. Pak se přešlo k novomanželské přísaze a my znovu vstali.
Dimitrij odříkal manželský slib první: "Beru si tebe, Rosemarie Hathawayová, budu tě ctít, chránit a věrně milovat po celý svůj život, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě a nic nás nerozdělí. Miluji tě a říkám své ano." Oči ze mě ani na okamžik nespustil. Hned po slibu mi navlékl na prsteníček levé ruky snubní prsten se třemi diamanty.
Pokračování bylo na mně. Bála jsem se, že mi selže hlas. Nakonec se to nestalo a já slib bez větších potíží odříkala. Jen trochu tišeji než Dimitrij. "Beru si tebe, Dimitriji Belikove, budu tě ctít, chránit a věrně milovat po celý svůj život, v nemoci i ve zdraví, v bohatství i chudobě a nic nás nerozdělí. Miluju tě a pronáším své ano." Při navlékání snubního prstenu se mi třásly ruce a málem jsem ho upustila na zem. Dimitrij ho pohotově a s úsměvem zachytil a znovu mi ho podal. Jeho oči byly plné plamenů.
Ještě stále svobodná Rosemarie Hathawayová by si bez zásahu "Ruského Boha" zadělala na další pořádný trapas. No, řekněte, které nevěstě vypadne z ruky snubní prsten budoucího manžela u oltáře při navlékání na zem... Samozřejmě! Jedině mně! Díky jeho duchaplnosti mě ušetřil posměchu ostatních. Přesně jako táta ve svatební uličce, když se mi zašmodrchaly nohy a on mě uchránil před pádem. Obojí bych měla do konce života na talíři. Už vidím živě Adriana a zbytek party, jak si mě skrz to dobírají.
"Tímto je sňatek právoplatně uzavřený a ženich může políbit nevěstu," pokynul nám kněz.
Dimitrij si mě jednou rukou přitáhl k sobě a druhou mě pohladil jemně po tváři. "Tolik tě miluju, Rozo."
"A já tebe, Dimitriji," oplatila jsem mu, než jsme k sobě přitiskli své rty v dlouhém něžném polibku. Vůbec se mi nelíbilo, že polibek tak brzy ukončil. Toužila jsem ho líbat dál. Jenže zbývaly podpisy. Své dívčí jméno jsem spojila s Dimitrijovým - "Rosemarie Belikov-Hathawayová". Ani jednoho jsem se nehodlala vzdát. Avšak ve formuláři jsme vyplňovali před svatbou i příjmení budoucích potomků. Podle mě je to stejně pasé, ale formalita je holt formalita. Tam jsme se se soudruhem shodli na tom, že budou po něm. Chlapec Belikov a dívka Belikovová.
Lissa s Christianem to mají naprosto stejně. Budou Ozerovi. Navzdory tomu, že si nechala moje nejlepší kamarádka i své příjmení Ozera-Dragomirová. Děti beztak v rodokmenu slavný královský rod Dragomirů právně nezapřou. A budoucí rodiče je chtěli ušetřit vypisování dlouhého jména Ozera-Dragomir. Ozerová-Dragomirová.
První podpis novým jménem byl z nervozity úplně kostrbatý. Nemohla jsem ovlivnit třas ve svých rukách. Dimitrij se podepsal zcela suverénně. A Adrian s Lissou ho napodobili.
Po gratulacích k sňatku byly obřadní formality konečně za námi. Celé ženské osazenstvo v zahradě náš obřad dojal. Máma s Olenou slzy ani neskrývaly. Všichni hosté nám popřáli ke spokojenému manželství a objali nás. Obdrželi jsme i spršku z rýže pro štěstí a přesunuli se na devadesátiminutové focení.
Po něm následoval oběd. Zametli jsme střepy z talíře. Oficiálně si připili šampaňským a nakrmili se se soudruhem navzájem polévkou. A po ní snědli i výtečný hlavní chod. Jako dezert ke kávě se podával náš svatební dort, který jsme museli s Dimitrijem před všemi rozkrájet. Byl výborný. Plněný čokoládovým krémem.
Tanec znamenal poslední štaci. První samozřejmě novomanželské sólo. Tancování jsem se již nebála a s Dimitrijem už vůbec ne. Klidně bych s ním protančila zbytek dne, ale Adrian, Abe, Ben a vlastně úplně všichni muži mně soudruhovi z náručí sebrali. Dokonce pro mě přišel i Pavel. V pouhých čtrnácti letech tančil překvapivě dobře. I tak již byl o půl hlavy vyšší než já. A to určitě ještě vyroste. Měla jsem ho ráda. Sedli jsme si už tenkrát při našem prvním setkání v Baje. To mu bylo teprve deset let.
K Dimitrijovi jsem se opět dostala zhruba po dvou hodinách. Jeden druhého jsme škádlili a provokovali. Oběma nám to dnes v bílé barvě slušelo. Toužili jsme po sobě a nemohli se dočkat svatební noci, až budeme moci utéct do našeho soukromého království. To ještě pár hodin potrvá. Protančili jsme spolu zbytek odpoledne a každých pár minut se políbili.
Před večeří jsme rozbalili svatební dary. Odrovnali nás hrnky na kávu a čokoládu. A hodně nás potěšili poukázky se zaplacenou dovolenou. Jedeme na líbánky na dlouhých 30 dní, abychom mohli plnit manželské povinnosti. Od Lissy a Christiana jsme to dostali vtipným příkazem. Do Itálie, Petrohradu a Moskvy. Máma s tátou zaplatili Moskvu a všechny letenky, od zbytku Petrohrad a od Adriana se Sydney Řím. Odlétáme už zítra večer.
Dimitrij mi zmateně ukázal poukázku s dovolenou s divným vzkazem od Adriana: "Jste dva, proto ode mě dostanete i dva dary. Oba budete mít napůl. První je dovolená u moře. Milujete slunce. Pořádně si to tam užijte a nachytejte čokoládovou barvičku. Na druhý dar si budete muset nějakou dobu počkat, ale dostanete ho. To vám přísahám!"
Jen jsem zakroutila hlavou, že tomu taky nerozumím, ať to nechá být. Vždyť Adriana zná. To jsou ta jeho tajemství a překvapení.
Snědli jsme večeři a po ní znovu tančili. Všichni vyfešákovaní muži si mě ještě jednou vypůjčili. Dimitrijovi se to nelíbilo. Ale nic nezmohl. Jeho promyšleně zaměstnaly zase moje družičky. Měl to marný. Užívala jsem si tu jeho pozornost a trochu sobeckost. Přivlastňoval si mě a nechtěl se o mě dělit. Prý jsem jen jeho nádherná nevěsta a manželka. A ostatní mají smůlu.
Při tanci jsem si konečně všímala detailů výzdoby a oblečení svatebních hostů. Muži měli tmavé obleky, bílé košile a světle fialové kravaty. Výjimku tvořil Dimitrij a Abe. U žen to bylo podobné. Družičky světle fialkové šaty většinou po kolena nebo do půlky lýtek v různých střizích. Alberta a Jeva měly šaty celé černé. Moje máma ve tmavší fialové jako Abeho košile, aby k sobě ladili. A Olena černé se světle fialovou stuhou kolem pasu. Všichni obutí v černých kožených botách a holky zase v černých lodičkách. Jen já a Dimitrij kompletně v bílé.
Po focení mi z vlasů Sydney vytáhla dlouhý závoj, aby mi nepřekážel při tancování. Zbytek účesu mi stále krásně držel.
Lissa s Christianem po večeři odešli domů v doprovodu Lucase a Davida. Lissu svatba v těhotenství unavila. Kluci se pak vrátili zpátky. V půl desáté jsem se chopila své svatební kytice, svolala všechny své dosud svobodné družičky a hodila. Skončila v rukách překvapené Sydney. Adrian jí v tom nenechal plácat. Sám s klidem pronesl, že je na řadě a dokonale nás uzemnil, když si před Sydney klekl na jedno koleno a před všemi ji rovnou požádal o její ruku. Zásnubní prsten měl již připravený v dlani. Plánoval to. Nebo s touto možností alespoň předem počítal. Sydney ho samozřejmě neodmítla, i když ji šokoval. Nečekala to. Svatba bude příští rok na jaře. Tolik jim přeju štěstí. Zaslouží si ho. Ani soudruhovi se Adrian nesvěřil se svými plány. To Dimitrije dost rozpálilo.
Po jejich sóle jsme se se všemi rozloučili a vydali se přes park domů. Hnala nás neukojená touha. Prahli jsme po dotycích, polibcích a milování. Dimitrij mě přenesl přes práh a zamkl. Klíč nechal úmyslně ve dveřích, aby se k nám nikdo nedostal. A pak už mě líbal a hladil. Rozepl mi vypůjčené šperky od Lissy, rozpustil mi vlasy a pomohl mi ze svatebních šatů.
Jeho výraz, když si mě prohlížel v prádle, byl nepřekonatelný. Zaskočila jsem ho i potěšila naráz. Líbila jsem se mu. Přitahovala jsem ho i provokovala zároveň. Lissa se Sydney měly pravdu. Na nic víc nečekal a odnesl mě do ložnice na postel, kde mě svým tělem, doteky i polibky doháněl k šílenství. Hýčkal si mě. I když mě tolik chtěl, oddaloval naše milování. A tím se to vlastně stalo ještě lepší. Zastřeně šeptal moje jméno jako modlitbu. Oba jsme zamlženou myslí touhou přestali úplně myslet a jednali čistě pudově. A bylo to skvělé. Ty ohnivé plameny v jeho očích a následná rozkoš, kterou jsme jeden druhému poskytovali. Na tuhle noc nikdy nezapomenu. Postel nám nestačila, takže jsme se přesunuli asi na dvě hodiny do vany a pak znovu do ložnice. Spokojeně a zcela vyčerpaně jsme usnuli stulení v objetí až k ránu.
Dimitrij si mě jako novomanželku rozmazloval. Nejprve snídaní do postele a potom dalšími něžnostmi. Taky jsme si museli zabalit tašky na cestu a plánovali různé výlety na líbánkách. Odpoledne už nebude mnoho času. Máme vyjíždět v sedm od dvora. Svatební hosté z Ruska odlétají už v pět přímo od dvora Zmejovým soukromým letadlem.
Se všemi jsme se viděli a rozloučili při společném obědě v hotelu. Doma dobalili pár drobností a zbytek času strávili ve vaně. V sedm jsme čekali i s taškami před domem na Patricka Lautnera, který nás vezl na letiště. Ještě se tam objevil Adrian a popřál nám znovu krásné líbánky.
Milým překvapením byla přítomnost Alberty. Jela s námi na letiště taky. Cestou jsme si povídali o studentech a novinkách na akademii sv. Vladimíra. Vypadlo z ní, že jsme tam opět způsobili malou revoluci. My se soudruhem ne. To Adrian. Kdo jiný?! Neodpustil si rozčeřit stojaté vody a poslal Kirové, Stanovi a několika studentům naše svatební oznámení. To se mu samozřejmě zdálo málo, takže tam hodlal rozdistribuovat i několik našich svatebních fotek, možná i video. Dimitrij mu to včas zatrhl.
Patrick se tak dozvěděl informace, že Dimitrije tenkrát vyšetřovali kvůli mně. Netušil, že jsem byla jeho studentka a poznali jsme se už na akademii. Dost ho to šokovalo. Alberta mu to za nás vysvětlila.
Na letišti jsme se rozloučili a my s Dimitrijem šli rovnou na odbavení letu do Říma. Náročný let trval dlouho. Velkou část jsem prospala, ale stejně jsem byla unavená. A to jsme díky Abemu a Adrianovi okupovali luxusní první třídu. Dimitrij si četl. Pár dní před svatbou vyšel od jeho oblíbeného autora nový román a on neodolal nutkání zjistit, jak příběh kovbojů pokračuje.
Ale abych mu nekřivdila, kdykoli jsem se vzbudila, knížku zaklapl a věnoval svou pozornost pouze mně. Pořád jsme se k sobě tulili a líbali.
Do hotelu v Itálii jsme dorazili brzy ráno. Asi dvě hodiny jsme strávili na pokoji a potom šli na pláž. Milovala jsem moře a slunce. A Dimitrij to cítil podobně. Tohle místo byl učiněný ráj na zemi. Čisté moře, písečná pláž, přímo u hotelu bazén s lehátky a občerstvením, málo lidí okolo, dlouhá promenáda a přístav. Jídlo v hotelu chutnalo výtečně. V přilehlých restauracích jsme zkoušeli různé koktejly a zmrzliny. Dívali se každý večer na západ slunce nad mořem a užívali si vzájemné blízkosti.
Noci v hotelu jsme promilovali. Postel, vana a sprchový kout se staly našimi nejlepšími přáteli. Do tašky jsem zabalila i naši kamasútru a tajně k ní připravila kartičky se všemi padesáti čísly poloh, abychom mohli z ozdobného pytlíčku losovat. Bylo to příjemné zpestření, když ani jeden z nás do poslední chvíle nevěděl, kterou převedeme do praxe. Taky jsem si na líbánky koupila několik sexy košilek a svůdného prádla a samozřejmě plavky i letní plážové šaty. Dvoje titěrné bikiny vínové, ty jsem si oblíbila víc, a žluté. Dimitrij se koupal v černých kraťasech.
Vždycky jsem si myslela, že jsem z nás dvou ta nadrženější já, ale v Itálii mě trumfnul překvapivě soudruh. Nějak se v noci nemohl nabažit těla své manželky a hlavně bílých míst na kůži, která před ním zůstávala na pláži celý den skrytá pod plavkami. Byl neskutečně sladký…
Žádné komentáře:
Okomentovat