Miláčci, další kapitolka... Snad se bude líbit ;)
Zmeja pouštěl hromy blesky, ale já z něj strach neměl. Naopak. Svým proslovem mi jenom dokázal, jak mu na Roze šíleně záleží. A jak ho její svatba dostala na kolena.
Rose se nadechovala k pěkně peprné reakci, ale předběhl ji Adrian. Zabránil tak hádce a tchánovu řeč obrátil ve vtip. "Abe, na to si velice rád počkám! Souboj mafiánského bose Mazura a Ruského Boha Belikovova nebude mít chybu! To abychom začali vybírat sázky! A jen pro vaši informaci, pánové: ona vám to oběma ještě malá dhampýrka spočítá! Manžílek a tatínek! Pořádně vám přiloží pod kotli a život dostatečně osladí! To bude jízda! Upřímně netuším, koho z vás mám litovat víc..."
To přítomné smíchy rozsekalo. Jakmile jsme se dostatečně vysmáli, Abe smířlivě promluvil: "Máš pravdu, Ivaškove! Jen ať si to zeťáček dosytosti užije v každodenním soužití! Já budu mít aspoň v Moskvě zasloužený stařecký klid! Ono to má i své výhody! Tenhle souboj raději prohraju! Nemusím mít všechno!" Pak pozvedl svou skleničku se šampaňským a první si se mnou s prohnaným mrknutím přiťuknul. "Na tebe a Rose, Belikove!"
"Já to beru, Abe, a věřte mi, že si to každodenní soužití v manželství budu užívat s vaší dcerou plnými doušky. To dobrý i to zlý," oplatil jsem mu pobaveně. Rose vedle mě našpulila trucovitě pusu, že se o ni takhle veřejně přeme a děláme si na její účet legraci. Musel jsem si ji udobřit polibkem.
Pak jsme po přípitku přešli na společné krmení polévkou. Adrian mě s Rozou uvázal do bílého ubrusu, který sloužil jako bryndák. Splnil svůj účel, protože jsme se u toho oba chechtali a polévka končila všude okolo jen ne v našich žaludcích. Abychom snědli jeden talíř, trvalo nám to asi čtvrt hodiny. A to jí bylo na talíři po dně. Po výtečném hlavním chodu jsme dohromady rozkrájeli svatební dort. S kávou se podával jako dezert.
Když jsme všechno tohle odbyli, neminulo nás novomanželské sólo. Aspoň že někoho napadlo objednat krásný a dlouhý ploužák. Tanec se rozběhl. Rozu mi Adrian po prvním tanci okamžitě sebral z náručí a pro mě přišla Lissa. Sólo se svědky. Další střídání proběhlo v rodině. Abe si převzal od Adriana Rose a Lissu vystřídala Janine. A další mou tanečnicí byla má matka Olena a Rozy se ujal Ben. Zbytek mi splývá, pouze vím, že jsem tancoval s každou ženou, která na svatbě byla a Roza určitě zase s každým mužem. Trvalo to minimálně hodinu a půl, možná i déle, než jsem ji opět držel v náručí.
"Musím se ti přiznat, že jsem se dneska oženil," škádlil jsem Rozu při dalším ploužáku.
"Fakt, nepovídej?!" hrála svůj údiv. "A jaký to bylo?"
"Úžasný, představ si, že mám tu nejkrásnější manželku na světě. Děsně jí to dneska sluší. Nejraději bych ji odtud unesl do soukromí. Do svatební noci to nevydržím," šeptal jsem jí do ucha, aby nás ostatní neslyšeli.
"Co s tím uděláme? Já mám na ženicha taky chuť. V té bílé barvě je dneska vyloženě k zulíbání," nezklamala.
Zaúpěl jsem: "Tohle mi nedělej. Moje sebeovládání je na hraně. Alespoň do deseti tu musíme vydržet. Miluju tě." Pak jsem se sklonil k jejím rtům. Protančili jsme zbytek odpoledne.
V sedm večer před večeří jsme rozbalili svatební dary. Bylo jich několik. Rozesmály nás dva hrnečky s nápisy "Novomanželka: Káva pro soudruha" a "Novomanžel: Čokoláda pro Rozu" určitě je dovezl někdo z Baji. Další dary byly praktické. Největší odezvu měla obálka od Lissy s Christianem a jejich vtipné nařízení, že máme s Rozou měsíční dovolenou na plnění manželských povinností.
Rosina těhotná svědkyně se u stolu postavila. Vyžádala si ticho a spustila: "Já, princezna Vasilisa Ozera-Dragomirová, nařizuji své strážkyni Rosemarii Belikov-Hathawayové třicetidenní dovolenou. U královského dvora si ji nepřeji od zítřka až do vypršení 30-denní lhůty ani zahlédnout! Nebo bude zle! Svou veškerou pozornost psychickou i fyzickou zaměří na svého chotě! Bude svědomitě plnit všechny manželské povinnosti, které jí z manželského svazku vyplývají!"
Jakmile vzniklý hlahol pominul, stoupl si i můj morojský svěřenec se slovy: "Já, lord Christian Ozera, dávám svému strážci Dimitrijovi Belikovovi měsíční volno! V žádném případě nechci, aby se vyskytoval po tuto dobu tady kolem! Naopak zamíří povinně letecky do Říma, Petrohradu a Moskvy. V každé destinaci pobude se svou novomanželkou 10 dní! Bude ji hýčkat a uctívat! Splní všechna její přání! Tak jsem řekl, tak se i staň! Proti tomuto rozhodnutí neexistuje žádné odvolání!"
A tři poukazy s letenkami v obálce to dokazovaly. Prvních deset dní strávíme v Itálii u moře kousek od Říma. Odlétáme už zítra večer. Z Itálie se přemístíme na dalších 10 dní do Petrohradu a posledních 10 dní strávíme v Moskvě.
To bylo tedy něco. Moskvu se všemi letenkami nám zaplatili Abe s Janine, na Petrohrad se složila celá zbývající parta a Itálii zacáloval Adrian se Sydney. Dole na poukázce s Itálií bylo ještě od Adriana rukou dopsané: "Jste dva, proto ode mě dostanete i dva dary. Oba budete mít napůl. První je dovolená u moře. Milujete slunce. Pořádně si to tam užijte a nachytejte čokoládovou barvičku. Na druhý dar si budete muset nějakou dobu počkat, ale dostanete ho. To vám přísahám!"
Nechápal jsem, co tím Adrian myslí. A v tu chvíli to ani neřešil. Roze jsem jeho vzkaz podstrčil taky, aby si ho taky přečetla. Nerozuměla tomu stejně jako já. Tohle je prostě Adrian. Zase tajemství. To, které před námi tají se Sydney a Jevou, stále neodhalil. Přitom je to už několik let.
Snědli jsme večeři a znovu se tancovalo. Kluci mi Rozu zase sebrali. Tančil jsem právě se svou nejmladší sestrou Viktorií, když jsem zahlédl Adriana s Jevou. Stáli sami daleko od ostatních hostů a povídali si. Něco mi na Adrianově výrazu nesedělo. Byl nadšený a ustaraný zároveň.
Neměl jsem však příležitost si s Adrianem promluvit. Konečně se přehoupl večer. Lissa s Christianem šli do svého bytu hned po večeři. Těhotenství jí stále dávalo dost zabrat. A my s Rose jsme se nemohli dočkat, až je budeme moci napodobit. V půl desáté Roza házela svatební kyticí. Tentokrát skončila v rukách překvapené Sydney. Brácha je na tahu. Nerozházelo ho to. Jako kdyby to dopředu tušil. "Hm, asi jsem na řadě," okomentoval to s ledovým klidem a přešel k Sydney. Zaznamenal jsem, že něco drží v ruce. Než jsem stihl pochopit co, odtajnil to sám přede všemi. Protože si před Sydney klekl na jedno koleno a zeptal se jí: "Sydney Sageová, dáš mi svou ruku a vezmeš si mě za muže?" Držel zásnubní prsten.
Sydney na něj minutu koukala s otevřenou pusou. Šokoval ji. A bez mučení se přiznám, že mě a ostatní svatební hosty rovněž. Kompletně jsme oněměli. Jeho vyvolená se vzpamatovala první a s rýpnutím pronesla: "Moroj si chce vzít alchymistku? Nerozmyslíš si to?"
"Já nikdy. Záleží pouze na ní, zda mě bude chtít za muže. Protože já ji nikdy nepřestanu milovat."
"Dobře, vezmu, ale mám jednu podmínku," reagovala na to Sydney.
"Jakou?" zeptal se zvědavě Adrian.
"V tomhle roce dvě svatby už stačily. Náš obřad necháme na jaro," podmínila si Sydney s úsměvem.
"Cokoli si jen budeš přát. Mohu?" čekal na dovolení, aby jí mohl navléknout prsten. Přikývla. Jakmile to udělal, zvedl se z kleku a políbil ji. Dost odvážným a žhavým polibkem. Za ruku ji odvedl na taneční parket, kde jim právě hrálo jejich sólo.
Obejmul jsem Rozu kolem ramen a pochválil ji: "Do lepších rukou jsi ji hodit už nemohla. Ten lump mi ani neřekl, že má připravený prsten. Nyní to vypadá, jako bych mu já svou nerozhodností bránil požádat Sydney o ruku dřív. Proto se tolik rozčiloval, že mi to tak trvá. Zdržoval jsem ho. Usmyslel si, že my dva budeme manželé první."
"Je to blázen," rozesmála se Roza. "Jako bys ho neznal?!"
Počkali jsme, až dohrajou poslední tóny jejich skladby, a se všemi se rozloučili. Poděkovali jsme jim za účast, posléze se konečně vydali přes park do našeho bytu.
Strčil jsem klíč do zámku, abych odemkl, ale dveře jsem pouze pootevřel a vyndal svůj klíč. Rozu jsem jednou rukou pevně svíral v objetí a vášnivě ji líbal. Musel jsem splnit ještě jednu manželskou povinnost. Přenést svou novomanželku přes práh. Nečekaně jsem ji uchopil do náruče a překročil s ní práh našeho bytu. Za dveřmi jsem ji opatrně znovu postavil. Dal klíč do dveří a zamkl. Nikým nebudeme rušeni.
Jakmile jsem se na ni poté podíval, měla v očích oheň. Nezkrotné plameny plné potlačované touhy. Jediným rychlým pohybem jsem ji uvěznil svým tělem a opřel ji o vchodové dveře. Kde jsem ji hladově líbal a hladil. Sama mi rozepínala košili a dotýkala se mé hrudi i břicha. Rozpustila mi vlasy. Za ruku jsem ji odvedl k pohovce. Vysvlékl jsem si sako, košili i kravatu a přehodil to přes opěradlo. Za boky jsem pak jemně otočil Rozu, aby byla ke mně zády, odhrnul jí ze zad vlasy, sundal jí perlové šperky a několik minut ji líbal na odhalený krk a ramena. Vytáhl jsem jí ozdobnou sponu z vlasů a všechny je rozpustil. Potom jsem rukama sjel ke šněrování jejích šatů a povolil je. Samy jí sklouzly na zem z těla. Opatrně překročila bílou kupičku a zůstala přede mnou stát ve spodním prádle a bílých lodičkách. Byla to jemná, čistá a smyslná nádhera. Bílá krajka. Podprsenka, kalhotky a podvazkový pás, ke kterému měla připnuté bílé silonové nadkolenky. Na levé noze ještě provokoval z modré krajky podvazek podle pověry - mít něco modrého, starého, nového a půjčeného. Skoro jsem nedýchal a jen na ni s touhou zíral. Tolik jsem ji chtěl. Tahle žena je ode dneška pouze moje. Její srdce, tělo i duše mi patří.
Pak mi už nic nebránilo ji přenést do ložnice. Za zadeček jsem ji chytil a vysadil do svého náručí. Obtočila kolem mě své ruce i nohy a já ji odnesl na manželskou postel. Kde jsem ji pomalu zbavoval dalšího a dalšího oblečení. A následně se s ní pomiloval. Dával jsem si schválně pořádně načas a Rozu napínal, abych prodloužil tu výjimečnou chvíli, jak jen to bylo možné. Naschvál jsem vybral na první milování v manželství její nejoblíbenější šestku. Ta nikdy nezklamala.
Rose sama udýchaně promluvila po milování první: "Teda, novomanželi, ten manželský sex je snad ještě lepší. Miluju tě."
"To mě těší. Snažil jsem se. Moje krásná manželka si zaslouží jen to nejlepší. Miluju tě, Rozo," vydechl jsem a mapoval její klíční kost polibky. "Nejsi unavená? Přece jenom to byl dlouhý a náročný den. V těhle věcech můžeme pokračovat na líbánkách. Budou dlouhé a ty mě budeš prosit, abych tě už nechal…"
"Unavená nejsem. Spíš čekám na pokračování. Společná sprcha nebo vana by nám neublížila, co říkáš, muži?"
"Má paní, máš bezvadné nápady." Zbytek noci jsme strávili milováním. Vystřídali jsme několik poloh a k ránu usnuli v objetí v ložnici.
Vzbudil jsem se dřív než moje manželka. Zní to zvláštně a vznešeně "moje manželka." Pořádně jsem ji přikryl a tiše v županu odešel do kuchyně připravit snídani. Nesměla chybět horká čokoláda. Udělal jsem míchaná vajíčka a poté přichystaný tác donesl do ložnice na komodu…
Žádné komentáře:
Okomentovat