Lidičky, omlouvám se za velké prodlevy v přidávání nových kapitol, ale jsem dost vážně nemocná. Již přes měsíc se léčím se zánětem mozkových blan. Kdo nezažil, nepochopí (samá vyšetření, pobyt v nemocnici, neschopenka apod.)
Jsem vůbec ráda, že jakž tak normálně začínám opět fungovat. I když to má do úplného zdraví stále daleko. Tak mi držte palce ;) Snad vám to dlouhé čekání aspoň trochu vynahradí dnešní kapitolka...
S různými kufříky a taškami si to holky přištrachaly pět minut po nás. Chvilku jsme si tiše na chodbě před Rosinými dveřmi povídali a plánovali podrobnosti i průběh dnešního a zítřejšího dne. Samozřejmě jsme předtím ošetřili jejich pouto prstenem, aby to všechno pro malou dhampýrku zůstalo tajemství. Rovnou jsem Lisse nadnesl možnost pyžamového večírku ve dvou. Nadšeně se rozzářila. Slíbil jsem, že se to pokusím s Albertou zařídit na dnešní noc...
V půl deváté napochodovaly naše ženy podle plánu k malé dhampýrce. Přes dveře jsem slyšel rozhovor v pokoji, kde se přetřásalo, proč spí Rose v džínách a svetru, úzkostí jsem ani nedýchal. Ale naštěstí se z toho dokázala poměrně slušně vylhat. A holkám se na jejím vysvětlení nic zvláštního nezdálo. Rosinu výmluvu, že utahaná usnula v oblečení v posteli, přijaly. To bylo o fous.
Jakmile holky zahnaly Rose do koupelny převléknout se do županu, Eddie s Masonem přemístili do jejího pokoje křeslo. Pak jsme s klukama rychle vypadli, aby nás malá dhampýrka neviděla a šli jim pro snídani do jídelny. Pro budoucí oslavenkyni nesměla chybět horká čokoláda a koláčky.
Christian se k nám mužům připojil v jídelně. Lissa ho informovala včera večer smskou. Poslední dobou zvládala před malou dhampýrkou účinně blokovat pouto, když chtěla, ale pomocný éterový prsten to jistil. Nerad jsem cokoli podceňoval. První jsme se všichni nasnídali a potom nafasovali pro holky jídlo s sebou do pokoje. Požádal jsem jednu milou docela pohlednou mladou morojskou kuchařku. V jídelně o víkendu platil volnější režim a potraviny jsme si směli odnášet. Domluvil jsem s ní i rovnou k obědu čtyři pizzy s sebou, které vyzvednu ve dvanáct. Pro Rose nemohla chybět hawaiská. Milovala ji. A pro nás kluky k filmům popcorn. Pihatá blonďatá kuchtička na mě dělala několik měsíců oči. Její sympatie i náklonost jsem vyčetl i z aury. Rozhodně se nebránila sblížení. Kdybych kývnul, dostal bych ji bez problému do postele. A mnoho dalších studentek z akademie rovněž. Jenže starý svůdník Adrian Ivaškov je pryč. Netvrdím, že mi sex vůbec nechybí, to bych kecal, ale náhle hledám víc než známost na jednu noc nebo pro nezávazné pobavení. Nakazil jsem se dobrými mravy od Romitri. To jsem tragéd...
Nafasoval jsem piknikový košík s koláčky a obloženými bagetami. Kluci mezitím do kelímků přichystali nápoje. Horkou čokoládu pro Rose a tři cappuccina. A jednu velkou krabici pomerančového džusu a láhev coca-coly s prázdnými kelímky. Se zásobami jídla jsme zamířili na dhampýrskou kolej. Christian Lisse poslal smsku, že jsme před dveřmi pokoje a ona si pro občerstvení přišla. Jenom se ti dva rychle políbili a mně do ruky nenápadně vtiskla nabitý prsten s ozdravnou magií, o který jsem ji požádal v textovce. Naše malé tajemství. Mezi partou jsme léčení nevytahovali. Podrobné vysvětlení po mně bude chtít až o samotě, pak zmizela zpět dovnitř i se snídaní.
Jelikož jsme si včas nezarezervovali společenskou místnost, skončili jsme u mě na pokoji. Akorát jsme od Christiana vzali jeho židli ke mně, abychom si v pohodě posedali. Stísněnější prostor mi nevadil. A klukům taky ne. Navíc jsem vlastnil lepší i větší televizi, než byly na kolejích k dispozici. Z mé obsáhlé sbírky filmů si každý vybral svůj oblíbený. Od každého žánru něco. Trochu akce od Eddieho z "Rychle a zběsile", Mason fantasy "Pátý element", moje maličkost pro chlapy bezvadnou drobet perverzní komedii "Prci, prci, prcičky" a detektivní zápletku od Ozery s názvem "Lovci hlav".
"Hoši, asi začneme tou komedií, dokud jsme sami," navrhl jsem vypočítavě. "Christiane, kdy se zjeví tvůj stín Belikov? Stihneme to do té doby shlédnout? Tohle by se asi tvému hlídači moc nelíbilo. Pro něj vybereme odpoledne radši něco z Divokého Západu. Vsadíme se, jo? Pokud sem vkráčí v tom svém kovbojském plášti, pustíme mu western. A ne, že se před ním budete smát, vy volové. Prostě nahodíte kamenné výrazy, že to hrozně chcete vidět, jasný?!"
Kluci po mé hlášce vybuchli smíchy. "Nejspíš po obědě. V noci měl hlídku," poskytl mi požadovanou odpověď vysmátý Ozera. "Jo, radši to pusť první. Nebudeme ho zbytečně provokovat s erotikou. Ale ten film pro něj nebude špatný, beztak nám určitě zbyde čas..." Konečně se pomalu oklepal ze smrti své tety a vracel se pozvolna do normálu. Byl jsem za to nesmírně rád.
Den v klidu a pohodě plynul. V půl dvanácté jsme stopli asi v půlce "Rychle a zběsile" a vydali se do jídelny na oběd. S Christianem jsme se stavili u dárců a Mason mezitím donesl holkám k obědu pizzy až k Rosině pokoji. Toužil na pár vteřin spatřit, obejmout a políbit Miu. Zbývá jim pouze pár dní, než odjedeme ke královskému dvoru a ona tu s Jill na akademii celý další rok zůstane. Plánovaným chlapským a dámským odděleným víkendem jsem mu zasadil poměrně krutou ránu. Ani jsem si to blbec neuvědomil a on si nahlas nestěžoval. Vyčetl jsem to z jeho smutné aury. Seberu mu dva poslední volné dny, kdy můžou být spolu. Romitri tím pomůžu, ale Miason potopím. Ach jo, to jsem nevychytal...
Abych to kapku napravil, schválně jsem ho tam poslal samotného s tím, aby poslal smsku Mii a ne Lisse. Vděčně to uvítal. Eddie na nás zatím čekal s popcornem a colou před budovou dárců. Ještě jsem navštívil Albertu v její kanceláři v budově strážců a dohodl se s ní na překvapení pro Rose. Jelikož ji má ráda s narozeninovým pyžamovým večírkem pro Lissu a malou dhampýrku ihned souhlasila. Po večerce sama sestřenku k Rose na pokoj dovede a sdělí své rozhodnutí oběma hlídajícím vychovatelkám, že je to na její zodpovědnost. Spadl mi kámen ze srdce. Potom jsme u mě s klukama dokoukali zbytek filmu a pustili detektivku. Nebavilo mě nečinně sedět, takže jsem si stoupl ke stojanu a maloval přitom.
Dimitrij Christianovi psal textovku, že přijde ve dvě. Pomáhal ještě s otázkami k závěrečkám. Abych ho popíchl, maloval jsem spící malou dhampýrku v jeho peřinách, jak jsme ji spatřili v noci spolu, když jsme šli Rose propašovat zpět do jejího pokoje. Pozná to. Tím jsem si zcela jistý.
Kreslil jsem výjev noci černým uhlem na čtvrtku do bloku rozměru A4 a detaily pečlivě stínoval. Brácha přesně načas klepal na dveře mého pokoje. Samozřejmě v kovbojském plášti. Všem nám zacukaly smíchy koutky úst, ale ustáli jsme to a nahlas se před ním nerozchechtali. Na mé posteli seděl Ozera se zrzkem. Eddie na jedné židli a druhou jsme přenechali Dimitrijovi.
Posadil se na ni. Kvůli prostoru sotva půl metru ode mě a malířského stojanu. Viděl mi pod ruce. Údiv v jeho auře mě potěšil. Obdivně tak mlčky zhodnotil moje dílo. Povedené ztvárnění jeho spící Rozy. Když se kluci ponořili do děje filmu, nenápadně jsem před Dimitrijovýma očima zalistoval v bloku. Na všech čtvrtkách byla jeho láska. Rozšířily se mu zorničky a já ho obdaroval svým drzým úsměvem. Sám měl ve svých věcech jednu jedinou starou vytisklou fotku ze systému školy a já mám soukromou malířskou sbírku...
Televize ho nezaujala. Celou dobu nenápadně upíral svoje oči na mě. Nebo spíše na dílo, které vznikalo pod mýma rukama. Když jsem byl s hotovým výtvorem spokojený, využil jsem čas a pustil se do dalšího. Abych bráchu pozlobil, ztvárnil jsem pro změnu Rose v černých šatech z kouzla touhy. Posunul se židlí více dozadu, aby získal na moje snažení lepší i přístupnější výhled, ale ostatní mužské osazenstvo mého pokoje to nevnímalo. A jeho tak aspoň nebolel krk z natáčení se na stranu mým směrem.
Dostínoval jsem své umělecké dílo a shodou náhod končil i poslední vybraný film z rána s tématikou fantasy. Stihli jsme to parádně a ještě zbývalo dost času pustit do večeře jeden. Výběr byl jasný... Naše vtipná sázka ohledně kovbojského pláště. Předvedl jsem oscarový herecký výkon: "Hoši, nevím jak vy, ale já se nemůžu dočkat, až si pustím westernovou klasiku "Sedm statečných". Nebude vám to, doufám, vadit, že ne? Podíváte se se mnou..." Udržel jsem kamenný nezúčastněný výraz, i když bych se nejradši za břicho popadal.
Mason zrovna upíjel ze svého kelímku s colou a málem se v ní utopil, jak se rozchechtal. A Christian s Eddiem se rozřechtali vzápětí. Zrzek ze sebe pak přes smích vysoukal: "Adriane, čekal bych, že preferuješ jiný žánr filmů..."
"Jo, já taky. Třeba nahotinky," přisadil si Christian.
"No, přiznám se, že Adrian Ivaškov a western mi taky nejde zrovna moc dohromady. Ale budiž," připojil se i Eddie. Kluci žehlili svůj výbuch, aby neprozradili před soudruhem naši vtipnou sázku. A Dimitrij tak nepojal podezření, že se smějeme jemu a jeho kabátu z Divokého Západu. Takže si účelově dobírali místo něho mou osobu.
Své herecké představení jsem musel dotáhnout do zdárného konce. Vecpal jsem se na svou postel mezi sedící kluky a s dychtivým výrazem pustil kovbojku. Bráchu jsem neoblafnul. Blýsknul po mně vědoucíma očima, že mi moje divadlo nesežral, že ví, že jsem vybral western kvůli němu. V nestřeženém okamžiku jsem na něj mrknul. V konečném důsledku to bylo fajn. Dívali jsme se všichni. Soudruhovi jsme do ruky vecpali colu i popcorn a Christian mu nařídil z pozice šéfa volnou zábavu. A on se nechal strhnout a skutečně si to s námi užíval. Těm svým kovbojům na obrazovce neodolal.
Spicha s holkama na večeři jsme měli až v sedm večer. Brácha se od nás cestou do jídelny odpojil a zamířil do budovy strážců, aby se vyhnul malé dhampýrce. Ta ho při večeři neustále vyhlížela. Nedočkala se ho.
Našim ženám zkrášlovací wellness sobota prospěla. Slušelo jim to. Nadšeně nám líčily detaily. A mužské osazenstvo stolu na oplátku náš den s popcornem a colou u filmů. Poseděli jsme v jídelně spolu téměř až do konce večerky, která odbíjela devátou hodinou. Vrátili jsme půjčené křeslo a potom se rozešli každý do svého pokoje. Počkal jsem u sebe, až mi dá Lissa zprávu, že je skutečně díky Albertě u Rose. Všechno klapalo podle plánu.
Nezdržoval jsem se psaním smsky a rovnou bráchu na mobilu vytočil. Zvedl to po prvním zazvonění s tázavým "Adriane?!"
"Ahoj brácho, jen jsem ti chtěl říct, že jde vše jako na drátkách. Lissa je díky Albertě u Rose na koleji. Co ty? Už jsi na cestě do města?" zajímal jsem se.
"Akorát budu vyjíždět. Sedím v autě v garáži," odhalil mi, kde se momentálně nachází.
"Fajn. Máš nějakou představu, v kolik se asi vrátíš?" ptal jsem se ho.
"Počítám tak kolem druhé, maximálně třetí ráno," odhadl přibližný čas návratu.
"Pošli mi smsku, než budeš vyjíždět z města. Přijdu ti naproti a pomůžu ti odnosit dovezené věci," rozkázal jsem.
"Adriane, to není nutné. Nemusíš během noci vstávat..." zdráhal se.
"Nediskutuj se mnou, Belikove! Prostě mi napiš a hotovo! Zatím čau," pípnul jsem mu to, abych zabránil včas jeho protestům. Stoprocentně zuřil, že s ním jednám tímto způsobem. Bylo mi to fuk. Ať se třeba staví na hlavu...
Umyl jsem se a na těch pár hodin jsem si lehnul. Slíbená smska mě vzbudila v půl jedné v noci s tím, že přifrčí soudruh za hodinu. Z pyžama jsem se převléknul zase do džín, trička a mikiny. Hodil jsem na sebe malířský plášť, abych se nezamazal. Vytáhl jsem olejové barvy a pustil se do práce. Odpoledne před klukama z party jsem si to netroufnul, i když mě to neskutečně lákalo. Bál jsem se, aby nechtěli náhodou mé výtvory zhodnotit. Nestalo se tak. Byli do filmů tak zažraní, že si na to ani nevzpomněli. Nyní mi zbýval čas, než přijede soudruh z města, tak jsem se do toho s vervou vrhl. Dílo jsem rychlostí blesku zmákl během čtyřiceti minut. Celkem se mi povedlo na to, že to byla rychlovka. Těšil jsem se na výraz bráchy, jakmile to spatří. Spadne mu brada. Haha. Až potom jsem vyšel ven z koleje…
Žádné komentáře:
Okomentovat