OT - 33. kapitola – Dojetí (z pohledu Rose)

Přidávám další kapitolu...

Chtěla jsem už dříve (na Valentýna 14.2.), ale bohužel jsem to nestihla.

Zrovna jsem měla zkouškové období...

Snad mi to prominete ;)

Jsem těhotná. Sama jsem tomu nejdřív nemohla uvěřit, spíš jsem si to jen strašně moc přála. Ale na začátku pátého měsíce se objevilo i malé těhotenské bříško. Dimitrij je z něho celý pryč. Pořád se ho dotýká a líbá ho. Nemůže se ho nabažit.

Fascinují mě jeho ruce, kterými mě něžně hladí a způsobuje mi rozkoš. Stejné ruce zároveň bez milosti zabíjejí Strigoje a budou za pár měsíců držet v náručí malý poklad. Malý éterový zázrak z naší vzájemné lásky. Naše dítě. Naši dceru. Zbožňuje ji už teď. Udělal by pro ni cokoli. Pro nás obě.

Po prožitých problémech je nyní všechno v nejlepším pořádku. Jsme plní lásky a optimismu. Nic pro nás není nemožné. O mém těhotenství ví stále jenom kruh věrných. Nezasvěcený pořád nepozná, že jsem těhotná. Kruh se rozšířil o doktora Dominica Whita a Patricka Lautnera. Ještě jsme zprávu o těhotenství svěřili Oleně. Jeva už to samozřejmě věděla.

Po skypu jsme jí museli vysvětlit, proč letos nepřiletíme začátkem ledna do Baji na ruské Vánoce.

"Ahoj mami," pozdravil ji při videohovoru Dimitrij.

"Oleno," kývla jsem na ni.

"Dimko, Rose," rozzářila se, že nás opět vidí. Od té doby, co jsme zjistili, že čekám dítě, jsme si tak často nevolali. "Kdy dorazíte? Už se na vás strašně těšíme."

"No, víš, mami, o tom jsme s tebou zrovna chtěli mluvit. Letos nepřijedeme. Nezlob se," ujal se slova Dimitrij.

Olena okamžitě posmutněla: "Aha, máte moc práce a Lissa je v pokročilém stádiu těhotenství. To se nedá nic dělat. Tak nemusíte na Vánoce. Můžete klidně v únoru, v březnu. Prostě kdykoli vám to vyjde, ano?"

"Mami, ono nám to nejspíš vyjde nejdřív v srpnu nebo září. A ani tohle nejde s určitostí slíbit," pokračoval Dimitrij.

"Já to nechápu. Vám se sem nechce?" přemýšlela nešťastně Olena.

"Ale chce, mami. Jen to prostě dřív nejde. Rose nemůže být takhle dlouho v přetížení a při dlouhém letu z Ameriky do Omsku se tomu nedá vyhnout. Nehodláme to riskovat, z toho důvodu návštěvu odložíme až na konec léta," trpělivě vysvětloval Dimitrij.

"Rose je stále nemocná, že jo? Vy jste mě nechtěli lekat. Ty střevní potíže a problémy s tlakem trvají dál. A letadlo by to zhoršilo. Kdo ví, zda ten vir nechytila v Rusku," domýšlela si nesmysly Olena.

Stiskla jsem Dimitrijovi ruku, aby ji dál netrápil a sdělil pravdu. Nebyli jsme před voláním rozhodnutí, jestli to povíme nebo zamlčíme, ale po reakci Oleny jsem se rozhodla, že si nezaslouží lhát. Ona ne. Oba nás s Dimitrijem miluje. Navíc by se kvůli mé údajné nemoci stresovala. To nemohu dopustit.

"Mami, jsi doma i u skypu sama?" zeptal se soudruh. Přikývla. "Dobře, tak si pohodlně sedni a poslouchej. Je to tajemství. Mocné tajemství, které je nutné chránit i za cenu vlastního života. Nezasloužíš si, abychom ti vědomě lhali, proto ti povíme pravdu. Asi to bude znít trochu šíleně. Rose není nemocná, ale těhotná…"

Olena otevřela údivem pusu. Jakmile se vzpamatovala úlevně a šťastně se rozesmála: "Já budu babička… Kdy? Proč jste to neřekli dřív? Vždyť jste to s lékaři museli plánovat. Já mám takovou radost..."

Víc jsem nevydržela: "Oleno, ty si myslíš, že jsem byla na umělém oplodnění s nějakým Morojem? A tobě to nevadí a stejně tvrdíš, že budeš babička a máš radost?"

"A co sis myslela, Rose? Přece nebudete s Dimkou celý život sami. Děti jsou dar. Nezáleží na tom, kdo je zplodí, ale kdo je vychová. A hlavně jak je vychová. A vy dva budete bezvadní rodiče. Tolik se těším. Tak kdy se ten malý poklad narodí?" uzemnila mě Olena. A já se dojetím rozbrečela. Dimitrij mě objal a vtiskl mi pusu do vlasů. Ona by přijmula cizí dítě. Je lepší než já. Když zaznamenala mé slzy, zarazila se: "Je miminko zdravé, že ano? Proč mlčíte?"

"Neboj se. Bude to krásná zdravá holčička. Narodí se v květnu a její otec není žádný Moroj nebo člověk, ale dhampýr Dimitrij. Je naše vlastní. Neplánovali jsme to. Vůbec jsme netušili, že to může jít. To Adrian, kouzlo a éter. Otěhotněla jsem v Itálii na líbánkách. Dva měsíce jsme nevěděli, že jsem těhotná. Nebyl to žádný střevní vir, ale těhotenské nevolnosti, Oleno," odhalila jsem tajemství se slzami v očích.

"To není možné," kroutila šokovaně Olena hlavou.

"Noo, už asi je. Zeptej se Jevy, ta ti to potvrdí. Troufla bych si tvrdit, že o mém těhotenství věděla dřív než já sama. Pamatuješ si na to jejich tajemství kruhu, které tu Adrian, Sydney a Jeva řešili po telefonu při našem prvním setkání. Bylo to tohle. Bavili se o našem děťátku." Pak jsme jí ukázali fotky z ultrazvuku i těhotenskou průkazku. Nevěřila. Stoupla jsem si a vyhrnula tričko ze svého bříška a postavila se z boku, aby zaznamenala moje vypouklé těhotenské bříško na vlastní oči. Dimitrij se na mě opět díval jako na svou Bohyni a obě své dlaně mi na něj položil. Na pár minut jsme zapomněli, že nás na skypu pozoruje Olena. Soudruh si mě přitáhl k sobě a bříško mi zmapoval polibky. Vzpamatovali jsme se ve chvíli, když jsme uslyšeli Olenu dojetím plakat.

Dožadovala se dalších a dalších podrobností. Nakonec jsme se domluvili, že to v Baje nikomu neřekne.

Prozatím to tajíme před Dimitrijovými sestrami a ostatními z Baji. O kouzle a přísaze jim řekneme osobně při návštěvě v srpnu nebo září. Maličkou jim přivezeme ukázat. Termín porodu je plánovaný kolem 20. května. Snad proběhne bez komplikací. Já mám ještě čas, ale Lissa s Erikem to mají za pár.

Docela se toho bojím. Nerada bych ohrozila poklad u sebe v bříšku. Lissiny emoce a bolesti mě určitě pohltí poutem a budu to s ní celé prožívat. Chci být při jejím porodu u ní. Jenže Dimitrij bude bláznit strachy, aby to jeho dvěma ženám srdce neublížilo. Snad ne. Já přece fyzicky rodit nebudu. Pokusím se pouto co nejvíc blokovat. Nějak to spolu zvládneme. Jsme přece holky šikovné.

Lissa má 18.2. termín. Těch devět měsíců uteklo jako voda. Právě se všichni chystáme na Valentýnskou večeři. Moje bříško od Vánoc taky vyrostlo. Již se nevejdu do většiny kalhot a v upnutém tričku je poznat, že jsem těhotná. Hodně jsem změnila styl oblékání. Nosím většinou legíny a nějaké volné pletené šaty, které se tvarují podle mého těla a nikde mě netáhnou. Taky mám od Dimitrije dvoje laclové džíny jedny tmavě modré a druhé černé. Jsou normálně zapínací, trochu níž než klasické kalhoty pod těhotenským bříškem, a navíc mají na bocích gumu, aby se samy tvarovaly. Ale vznikl problém, že nemám, co na sebe do luxusní restaurace. Dimitrij jde v saku, bílé košili, černých kalhotách a kožených botách. Ale já se do slavnostních šatů nevlezu. Všechny jsem měla přesně vypasované na tělo.

Před otevřenou skříní jsem si nešťastně povzdechla. Měla jsem na sobě župan. On už byl skoro oblečený. "Co se děje, Rose?" zajímal se ihned Dimitrij.

"Nemám co na sebe. Přes bříško nedopnu kalhoty a legíny se šaty, které nosím doma se na dnešní slavnostní večeři nehodí. Ach jo. Tohle jsem nevychytala," přiznala jsem roztrpčeně.

Dimitrij se pousmál: "Snadná pomoc."

"Že tu snadnou pomoc nikde nevidím, soudruhu," reagovala jsem na to. Obejmul mě a políbil. "Nic proti, ale zrovna tohle mi v tuhle chvíli nepomůže a nové šaty nevyčaruje…"

"Fakt ne?! A já doufal, že jo!" šaškoval Dimitrij. Pak mě pohladil po tváři a vážně promluvil: "Zavři oči." Otevírala jsem pusu k protestu, když mi na ni dal svůj prst, abych mlčela. Nezbylo mi nic jiného než ho poslechnout. Zaznamenala jsem zvuk zipu. Pár vteřin bylo ticho a následně Dimitrij znovu pronesl: "Budou vyhovovat tyhle, Rozo?"

Držel na ramínku překrásné šaty. Černobílé. Část přes prsa byla pletená z bílé vlny s dlouhými rukávy a navazovala dlouhá černá sukně z normální látky, která mi bude sahat asi do půlky lýtek. Byla hodně nařasená. Takže mi tyto šaty vydrží až do porodu, i kdyby bylo moje bříško obrovské. Neměla jsem slov. "Miluju tě," dostala jsem ze sebe nakonec.

"A já vás, holky moje," oplatil mi Dimitrij. Šaty položil na postel a mě si přitáhl jednou rukou do náruče a druhou pohladil moje bříško. Už jsme cítili i pohyby naší malé holčičky. Každou volnou chvíli se od ní nechával kopat do dlaní. Vždycky u toho zářil štěstím. Hýčkal si nás obě. Mě rozmazloval jídlem, dárky, masážemi i něžným milováním. A naši dceru bez přestání hladil a líbal přes bříško i si s ní povídal. Jednou měla i škytavku. To jsme se nasmáli. Dimitrij napsal smsku i Adrianovi a ten během pár minut se Sydney přiběhl, aby viděl škytající bříško na vlastní oči.

Oblékla jsem si svoje těhotenské prádlo a na něj šaty a silonky. A poté obula vysoké černé kožené kozačky a černý kabát. Ten už jsem taky nedopnula, ale na tu chvilku k restauraci to nevadilo. Dimitrij mi nabídl svůj, ale já ho odmítla. Venku bylo třicet centimetrů sněhu a mráz. Ještě nesměly chybět rukavice a čepice a mohli jsme vyrazit na večeři.

Už ráno jsem k Valentýnu dostala od Dimitrije puget 23 rudých růží a ovocný dort ve tvaru srdce. Já jemu s pomocí Adriana sehnala nový kožený kovbojský plášť. Měl hnědý. Tak jsme koupili ještě černý. Můj soudruh ho unosí. Za ty roky vím, že ho tímhle dárkem nikdy nezklamu nebo filmem, či knížkou s těmi jeho kovboji. Trpí úchylkou zvanou "Divoký západ". Úspěch dárku zaručen předem.

Lissa s Christianem šli s námi. Oba naši manželé nám nastavili své rámě a hlídali každý náš krok, abychom na sněhu a ledu náhodou s Lissou a miminky neuklouzly. Ta jejich starostlivost byla až přehnaná. Avšak zároveň i dojemná.

S kompletní partou jsme poseděli asi do devíti. Nacpali se k prasknutí výbornou večeří a hezky si popovídali. Nemohl akorát Ben. Dominic White naše pozvání s díky odmítl. Valentýn stráví se svou rodinou. A naši byli zrovna v Moskvě. Bylo to moc příjemné setkání.

Jakmile jsme se vrátili zpět, Dimitrij mi napustil plnou vanu, abych se prohřála. Venku bylo chladno. A já neprotestovala. Přitom jsem vůbec promrzlá nebyla. Ale kdo by odmítl hýčkání od ruského Boha, že?!

Užila jsem si úžasnou masáž. Navíc teplá voda probudila naši dcerušku ze spánku a začala se všemožně protahovat. A Dimitrij si to samozřejmě nenechal ujít. Vlezl si k nám a když se asi po půl hodině ten náš malý lumpík umoudřil a nechal toho, věnoval se soudruh jenom mně. Již se nám omezoval výběr poloh. Na svou nejoblíbenější šestku jsem musela kvůli bříšku zapomenout a pár dalších taky. Řídili jsme se lékařskou příručkou od Dominica. Ten proti manželskému sexu v těhotenství neměl jedinou výtku. Spíš naopak. Při kontrolách se mě o samotě v ordinaci ptal, jestli Dimitrij zase nezlobí. To bylo docela vtipné.

Kupodivu mi na tom, bavit se s Dominicem o svém intimním životě, nepřišlo nic divného. Ten ostych před mužem byl pryč. Ze začátku jsem docela při vyšetřeních psychicky trpěla. Přece jenom chlap a gynekolog.

Morojští lékaři to měli jednoduché. Vystudovali v medicíně všechny obory. Ale v konečném důsledku většinou potřebovali za celý život používat a ovládat pouze pár podoborů: dětské lékařství, gynekologii a porodnictví, chirurgii a přidružené obory pro následky strigojích napadení a v poslední řadě chronické nemoci vampýrů. Zubař, očař nebyl u dvora, dá se říct, nutný.

Na první gynekologické prohlídce se mě Dominic ptal, jestli nepreferuji radši ženskou doktorku. Noo, upřímně preferuji. Ale k němu jsem měla důvěru. Adrianovi přísahal, že o našem tajemství ohledně éterového zázraku dhampýřího páru pomlčí a bude nám pomáhat s falšováním dokumentů. Navíc k němu chodila i Lissa s Erikem. Ta svůj stud po třetí prohlídce překonala a Dominica si jako lékaře nemohla vynachválit. Doktorka by byla sice dobrá, ale znamenalo ty to zasvěcení další osoby. A já to zbytečně neriskovala. A po pár kontrolách jsem si zvykla.