OH - 3. kapitola – Ďábelský plán (z pohledu Adriana) – 3.část

 

Poděkujte Laile, ukecala mě :)

Tady máte ještě jednu část OH...

Desetileté výročí blogu skutečně stojí za větší oslavu, že jste to se mnou takovou dobu vydrželi :DDD

Děkuju vám všem a užijte si čtení :-)

Již jsem pochopil Dimitrijovo rozpoložení. Tohle není dobré. Jsem zcela ten poslední na světě, který by hodlal ohrozit život Sydney. Moje tvář se zakabonila. Tohle je na prd. „Je opravdu nutné, aby s tebou na zásahy musela?!“

Nerad kývnul: „Jo, bez toho ji sem nedostanu. Musím na ně zatlačit z pozice nejvyššího šéfa zásahovek teď hned po jmenování do funkce s tím, že chci svůj vlastní vybraný tým i alchymistu. Moje volba padne na Sydney. Obhájím to, že jsem s ní už několik věcí zařizoval a chci s ní nadále úzce pracovat. Největší kámen úrazu bude její přesun ke dvoru. Budou trvat na tom, že ke dvoru bude jezdit maximálně v den plánovaného zásahu. Nebudou ji tady chtít nechat natrvalo. Sám víš, jaký mají k vampýrům a magii odpor. Zvolí nejbližší lidské město u dvora. Kdybych ji na zásahy fyzicky nebral, vůbec ji k ruce nedostanu. Buď to sám schválíš za této podmínky, nebo nemá smysl o Sydney žádat. Nejsem si ani teď jistý, že tato šílenost může projít přes její nadřízené. V životě nikdo osobního alchymistu k dispozici neměl. Budou se hodně cukat. Avšak pokud neprojde toto, Sydney ke dvoru nikdy nedostaneme a můžete váš vztah skutečně zabalit. Tohle by mohla být aspoň varianta, jak se o to pokusit. Taky záleží přímo na Sydney. Jak moc o tebe stojí. Jestli jsi pro ni natolik důležitý, že bude žít dobrovolně mezi vampýry u královského dvora. Jestli ti bude chtít být nablízku. Jediné, co mi dává naději, je to, že mě sama oslovila a klidně riskovala nápravné centrum alchymistů, jen proto, aby ti vysvětlila, proč neměla tvůj prsten. Kdyby k tobě nic necítila a nestála o tebe, neozvala by se. Je to ďábelský plán, Adriane. Ale jiný nemám a mít nebudu. Buď to riskneme a budeme doufat, že to vyjde. Nebo máme rovnou smůlu. A můžeš jí v dalším snu říct, že to nemá cenu. Ty si to srovnej v hlavě a vyber si. Já to mohu s tvým souhlasem pouze zkusit převést do praxe se všemi těmito riziky.“

Promnul jsem si nos a na pár vteřin zavřel oči. Přemýšlel jsem. Jestli budu srab, nic nezískám. A já srab nejsem a nebudu. Jsem Adrian Ivaškov. Pokud to nevyjde, budu mít jasno a vztah i sny se Sydney s klidným svědomím, že jsem udělal maximum, pak ukončím. Je rozhodnuto.

„Jdu do toho,“ podíval jsem se zpříma bráchovi do očí.

Dimitrij se pousmál: „Ani jsem od tebe jinou odpověď nečekal.“ Dopili jsme každý svůj šálek, které brácha objednal ještě před mým příchodem a potom se rozešli svou cestou. Já zpět domů a Dimitrij do královského paláce. Nejprve požádá o Sydney mou tetu královnu s Benem. Až je přemluví, zavolají společně nejvyššímu vedení alchymistů. Slíbil mi, že mě bude průběžně informovat. Usmířit se s Rose půjde, až všechno toto zařídí. Malá dhampýrka musí vychladnout. Dřív to beztak nemá smysl. Známe své lidi.

Brácha se mi ozval asi po hodině. Zavolal mi, že je žádost oficiálně podaná a čeká se na konečné vyjádření alchymistů. Když se náš ďábelský plán vydaří, Sydney bude u dvora maximálně do dvou dnů. Nyní vyvstala otázka, kde bude vlastně bydlet. Určitě uvítá vlastní soukromí v bytě než morojský hotel. Něco mě napadlo.

„Dimitriji, bydlení Sydney nech na mně. Přísahám, že budeš spokojený. A Sydney taky,“ vzal jsem si za úkol zařídit pro Sageovou zázemí.

V telefonu bylo nejprve hrobové ticho, pak se mě brácha opatrně zeptal: „Adriane, seš si jistý? Mohu to zařídit s Benem a královnou.“

„Věř mi. Zklamal jsem tě snad někdy?“ použil jsem těžký kalibr, abych ho přesvědčil. Musím se do zázemí pro Sydney míchat, stůj, co stůj. Trochu jsem ho tím i vlastně vydíral. Ale musel jsem.